Tak jsem zašeptala:,,Když já tu nechci onemocnět a zemřít,jako Moranova Lucinda ani jako všechny ty přede mnou! Ohy prosím,neříkej to na mě obrovi a zůstaň tu takto se mnou,jinak to tu nechci vydržet už ani chvíli!“
Ohyn se zatvářil bezradně,lehl si se mnou do postele a pak zašeptal:,,To ale od pána k vůli tobě zase schytáme!“
Zeptala jsem se ho:,,Jsi můj přítel nebo nejsi?“
Ohyn odpověděl:,,Co myslíš?Nemám být tvůj přítel,pán si to nepřeje!“
Tak jsem se zeptala:,,A co si přeješ ty?“
Ohyn na mě zafuněl,řekl:,,Já si nesmím přát vůbec nic,musím jen plnit všechna přání svému pánovi a už se mě na nic neptej!“
Ale chtěla jsem si s Ohynem povídat a taky jsem nechtěla,aby se tvářil tak nazlobeně a nešťastně:,,Ohy prosím,nezlob se na mě,vždyť se ti splnilo přání,když jsem byla u Morana,tak jsi mě tu hlídat nemusel,co se vlastně stalo,že Lucinda tak moc onemocněla?“
Ohynovy zrudly oči,naštvaně řekl:,,Nestalo se vůbec nic!Ona už byla nemocná,když ji obr od Morana přivedl! Dal ji do léčírny a tam byla většinu času,obr ji vzal jen jednou na procházku a pak do vězení a trápil před ní Zoltyho a ona tam omdlela a pak už byla pořád jen v léčírně a vlastně jsem ji vůbec nemusel ani hlídat,byla tu tak krátce a pán říkal,že určitě si Moran její smrt přál,protože ho to s ní už dávno nebavilo!Moran je hnusný,nesnáším ho!“
Tak jsem řekla:,,Není o moc hnusnější než obr! Mě se s Moranem líbilo,vzal mě na loď a dovolil mi jíst barevný cukr a taky ho rozpouštět v čaji, na lodi to bylo fajn,jenomže mi bylo za tebou moc smutno,ale na tom ostrově už se mi tak nelíbilo a kousl mě tam had a Moran se pak o mě moc bál a byl na mě celou dobu úplně hodný!“
Ohyn byl rudý vzteky,naštvaně se nade mě naklonil a zasyčel:,,Za to Morana nenávidím ještě víc,než kdy před tím!Nejen že mi ukradl pána, on musel vzít i tebe a to mu nikdy neodpustím a tobě taky ne!“
Tak jsem řekla:,,Ale jo,mě odpustíš,ty víš že mám nejraději jenom tebe a jestli mi to neodpustíš,tak raději umřu!“
Ohyn se na to syčivě zasmál,řekl:,,Nech toho jo,tohle slyšet nechci!Nesmí to vědět pán a nechci,abys tohle ještě někdy říkala,raději spi a nevymýšlej už žádný hlouposti,nechtěj nikam mizet,ani umírat,přetrp tu v klidu svůj trest,pán tě pak třeba zase pustí,když uvidí,že se snažíš o nápravu!“
Chtělo se mi zase brečet,začala jsem fňukat:,,Nechci tu trpět jen pro to,že to obr přikáže,proč tu vlastně mám být? Je to jen další obrovo nesmyslný rozhodnutí,raději bych měla jít a skočit do té černé propasti,abys mě tu už nemusel nikdy hlídat a abys teda mohl být pořád se svým pánem,když si to přeješ!“
Ohyn mě znovu objal,řekl:,,Ty jsi ale nemožná,nepřeju si být s obrem,ale s tebou,jen to nesmí nikdo vědět,ani ty!Tak teď už to víš a jestli na to pán přijde,zase mě k vůli tobě zničí!To chceš?Je to všechno pořád dokola,nejde mi se do nekonečna přetvařovat,ani nevíš,jak moc je to pro mě těžký,říkat jak moc tě nenávidím,když cítím pravý opak,jen to nesmím,ani ty to nesmíš,vidíš a přesto nás spolu pořád nechává,i když nám zakazuje se sbližovat,nesmíme si ani povídat,ale co čeká,když ví,že ty dokážeš vždycky porušit všechny jeho zákazy příkazy a rozhodnutí! On tě tu nechává schválně! Abys mě sváděla a já ti podlehl,aby měl zase důvod mě trápit!“
Hlasité předčítání