***
„Tak to mě vomyjte a zeserte! Samotnej Donnie Kuchtík!! Co nám neseš ty zatracenej mordýři?!“ zvolal Darnholmský konstábl, jakmile Donnieho rozměrná silueta vyplnila dveřní prostor místní policejní stanice.
„Pozdraven buď císař!“ zahřímal Donnie oficiálním pozdravem a jeho hrubá tvář se na okamžik zjemnila přátelským úsměvem.
„Jo, jo sláva Cassidymu,“ mávl konstábl ledabyle rukou. „Tak co pro nás máš? Gryfí ocas? Dračí zuby? Nebo snad džina v láhvi?“ dychtil zvědavě důstojník a promnul si ruce.
„Ále zaučuju tady mladýho, takže žádný divočiny.“ Donnie luskl prsty a zpoza jeho zad se zjevil neduživý mladík s naditým vakem a dvěma odříznutými hlavami v náručí.
„U všech svatejch milosrdnejch! Tak tohle že je budoucí zabiják čáryfuků?!“ vyjekl posměšně konstábl.
Ruben rozpačitě přikývl.
„Je to trochu nemehlo, ale já už z něj toho mordýře udělám!“ zahalekal Donnie a udeřil svou mohutnou dlaní Rubena mezi lopatky tak silně, až jedna z dryádích hlav opustila jeho náručí a praštila sebou o podlahu.
Ruben se pro ni bleskově sehnul, ale upustil přitom i hlavu druhou.
Konstábl nevěřícně zamrkal a zvedl obočí. „No žádnej učenej ještě z nebe nespad, že!“ pokusil se uzavřít téma.
Donnie pocítil stud a jestli něco nesnášel, byla to potupa. Jeho ego ho vidělo jako statného chlapa, který si dokáže za všech okolností poradit, ničeho se nebojí a je poděsem pro všechny, kteří se na něj, byť jen křivě podívají. Nemohl dovolit, aby mu někdo kazil reputaci.
Lehce zbrunátněl v obličeji a silně promnul svůj hustý knír. „Setsakra počkej venku, kluku! My už to tady s panem konstáblem vyřídíme,“ odsekl ostře k Rubenovi, aniž by se na něj vůbec podíval.
Ruben poníženě sesbíral popadané hlavy a položil je spolu s vakem vílích křídel konstáblovi na stůl. „Poroučím se, pane,“ rozloučil se a spěchal ven.
Konstáblův obličej projevil neskrývané známky překvapení. Nečekal, že mu někdo ty hnijící ohavnosti položí na skvostný pracovní stůl, ale neřekl raději nic. Rozpaků už bylo příliš na jeho vkus.
Ruben se posadil před stanicí a přemýšlel, co mohl udělat lépe. Někdy měl opravdu pocit, že je nemehlo nad všechna nemehla. Potřeboval dát svému životu nový impulz. Potřeboval dokázat něco velkého, něco, co by volalo široko daleko: Ruben Evans z Tollu je frajer! Něco, co by mu získalo otcův respekt a děvčata ze širokého okolí.
Prací s Donniem doposud získal jen úzkost a zhnusení nad jinak respektovaným řemeslem. Prozatím to úplně nešlo, jak si představoval. Ztrápeně si povzdechl.
„Doufám, že máš takovou žízeň jako já! Z tohohle se pořádně vožerem! Kurzy dryádích hlav šly sakramentsky nahoru!“ zahulákal Donnie v dobré náladě, jakmile vyšel ze dveří policejního velitelství a zamával ve vzduchu štosem rozměrných bankovek.
***
Rušno hospody podtrhovalo jeho dobrou připitou náladu. Donnie pitím nikdy moc nešetřil a vždycky trval na tom, aby s ním Ruben držel krok. Alespoň něco se od něj do života naučil. Efektivně rozpouštět strasti v alkoholu. Bez této schopnosti se zabiják magických oblud prakticky neobejde. Buď by s tím musel brzo praštit nebo by to brzy praštilo s ním, jak Donnie rád opakoval.
Ruben měl hospody rád, alespoň přišel do kontaktu i s dalšími lidmi a mohl obdivovat místní děvčata. Když se mu poštěstilo, občas s nimi prohodil i pár slov nebo si dokonce zatancoval. V takových chvílích zapomínal, jak mrzutý jeho život vlastně je.
Hlasité předčítání