„Prosím tě vzpamatuj se. Nikoho tady nezajímají tvé výlevy. Radši jim řekni, že bychom také chtěli přidat polívku. Teda do polívky. Vlastně svou kůrku k polívce.“
Tak dost!!!“ zarazila tento směšný výstup Elibeth.
„Je nám již vše jasné, teda až na několik detailů, ale hlavně nám řekněte, jak to chcete vyřešit, až Karel vrátí nejstarší pohár. Nerada bych se totiž dožila toho, že s vámi budeme zkoušet a vy nám pak zase na nic neodpovíte a tím zmaříte celou naši snahu?“ z úst všech čtyř se ozvala pouze dvě slova: „Uděláme revoluci!“ pero vylezlo na stoh knih a začalo zpívat:
Dlouhá léta trápil nás
svoboda však svěže chutná
zpívejme, vždyť máme hlas
starý pohár je nám putna
Medaile vyskočila na pohár a přeskakovala z prvního na druhý a tím cinkala do rytmu. Oba poháry pak zpívali druhý a třetí hlas:
Chceme s vámi také hrát
přidat se, nám bude ctí
Karlovi tím dárek dát
končíme s tichou žalostí
Hosté dozpívali a dívali se udýchaní na osazenstvo stolu s prosebným pohledem. Chvíle ticha se zdála být nekonečná. První kdo se ozval, byl kalamář. Začal nejdříve pomalu tleskat. Postupně se k němu přidávali i ostatní a nakonec tito noví spolučlenové souboru získali potlesk, za který by se nemusel stydět ani Karel Gott.
Zkoušelo se poctivě a s nejvyšším nasazením. Všechny ta práce, či spíše zábava nesmírně pohltila. Večer přišel Karel a položil zpátky do sekretáře nestarší pohár. Když Karel odešel, zeptala se Elibeth herců ze sekretáře.
„Tak co naši noví kamarádi, jde se na to?“ nikdo jí však neodpověděl. Elibeth málem začala plakat. Najednou však dva poháry, medaile a pero obstoupili starý pohár a strčili do něj, až tento nečekaje takového útoku spadl o polici níž mezi knihy a skutálel se na zem pod sekretář.
„Hurá defenestrace se podařila!!!“ jásali všichni a pustili se do další práce.
Když nadešel den dé, nervozita stoupala. Večer přišel Karel, sedl si za stůl, vzal do ruky kalamář a polohlasně řekl: „Jó hochu, kdyby ty si věděl. Mám do zítřka napsat povídku, ale múza si odletěla na jih a mě nic nenapadá.“ hned na to vzal do ruky Elibeth, vyndal z kapsy dvě náplně a se slovy, koupil jsem ti nové barvy, Elibeth rozšrouboval a náplně jí vyměnil. Vzal papír a začal psát, ale po pár slovech papír zmuchlal a zahodil. Vstal a došel k baru. Nalil si plnou sklenici nějakého levného pití a do dna ji vyprázdnil. Znovu usedl za stůl, znovu popsal a zmuchlal několik papírů, až vsedě usnul. To byla příležitost pro divadelníky. Připravili scénu, lampa vše nasvítila a nůžky zacinkaly o pohár. Karel otevřel oči a nechápavě se díval. Věci začaly hrát své představení. Daly do toho všechno. Bylo to podle nich nejlepší premiéra, která se opravdu povedla. Když celou povídku dokončily, srovnaly se zpátky na svá místa a sborově zakřičely: „Vše nejlepší!“ a pak už se ani nepohly.
Karel po chvíli zavřel oči a zase usnul. Když se probudil, chytl se za hlavu.
„Probůh, co se mi to zdálo?“ vzal si nový papír a Elibeth a na jeden ráz napsal krásnou novou povídku. Nechal ji ležet na stole a odešel do ložnice. Věci si povídku přečetly a zjistily, že byla o nich. Lampa se zhasla a všichni spokojeně usnuli.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad oživit předměty na spisovatelově stole sice lehce připomíná klasické andersenovské pohádky, ale zapojení české kulturní stopy v podobě Jana Wericha dává textu obrovský šmrnc a originalitu. Zápletka s hledáním dárku k narozeninám je milá a ‘defenestrace’ zlého poháru je vyloženě vtipným oživením děje. Je to krásná pocta tvůrčímu procesu, i když samotný závěr s probuzením a napsáním povídky je už trochu předvídatelný.
Atmosféra – ★★★★☆
Z příběhu dýchá nádherně útulná, až starosvětská nostalgie, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí. Vztahy mezi předměty jsou vykresleny s velkou laskavostí a soudržností, což vyvolává velmi příjemné, hřejivé emoce. Scéna, kdy Karel vymění propisce Elibeth vypsané náplně, je nečekaně dojemným momentem, který celou magickou náladu textu skvěle podtrhuje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi předměty působí přirozeně, hravě a posouvají děj kupředu. Autor umí hezky pracovat s detaily charakteristickými pro dané věci (šustění stránek, cinkání nůžek), což vyprávění oživuje. Do budoucna je ale potřeba zapracovat na interpunkci a shodě přísudku s podmětem (např. ‘nůžky si vzaly’, ‘poháry zpívaly’), protože nadbytečné čárky a pravopisné chyby občas zbytečně narušují plynulost jinak velmi hezkého čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně milý a hřejivý příběh, ze kterého upřímně čiší autorova láska k literatuře, divadlu a samotnému psaní. I přes drobné gramatické nedokonalosti má text obrovské srdce, sympatické postavy a dokáže čtenáře potěšit i rozesmát. Rozhodně pokračujte v psaní, máte skvělou fantazii a cit pro budování laskavých příběhů, stačí jen trochu vybrousit technickou stránku textu.