„V obleku? To bude docela nóbl zásilka, ne?“ udivil se Novák.
„Ale to jistě. Mohu dovnitř?“
„Dobrá,“ svolil.
Zavřel za Hugem dveře. Chodba bytu byla malá. Po zdech tmavozelené tapety. Dřevěný botník. Linoleum podlahy v imitaci betonu.
„Tak, co mám očekávat od paní Kovalčíkové?“ pronesl Novák s nadšením.
„Toto!“ zařval Hugo.
Ze saka vytáhnul kuchyňský nůž, a chladnokrevně jej muži zarazil do břicha. Ten překvapením vyvalil oči. Sklopil zrak k noži, který stále ještě třímal listonoš a pak na něj.
„Myslíš si, že je to jen tak? Že je to samozřejmost? Myslíš si, že je to zábava? Dokážeš si uvědomit, jak moc mi tím ničíš život?!“ cedil Hugo mezi zuby.
Muž se mezitím kácel k zemi.
Hugo na nic nečekal. Vytáhnul muži nůž z břicha a ještě několikrát ho bodnul. Ten se mezitím svalil k jeho nohám. Sotva uviděl jeho záda, další rány mířily zrovna tam. Po linoleu se z bezvládného těla roztékala krev. Muž ještě chvíli chrčel. V tichosti prosil o pomoc, až nakonec naposledy vydechl.
Schoval nůž do náprsní kapsy obleku, nasadil si rukavice a pokračoval do útrob bytu. Představoval si cokoliv, jen ne tak dokonale uklizené prostředí. S jeho chaotickým nepořádkem se toto vůbec nedalo porovnat.
Hledal v zásuvkách stolů, v šuplících. Hledal v pokoji, pod postelí. Pátral. A nakonec. Ve skříni. Velká hromada dopisů. Málem se neudržel a vyjekl radostí. To by tak ještě bylo, aby ho někdo ze sousedů uslyšel.
Po cestě z bytu překročil mrtvolu. Dopisy třímal v náručí. Odporoučel se pryč do tmy ulic. Celý zbytek noci pečlivě studoval všechna slova, která mu Kovalčíková poslala. Teď patřily Hugovi. Jen a jen Hugovi.
Rozhodl se napsat dopis. Moc dobře znal jeho písmo. Však se ho taky poctivě učil. Navrhl, aby se konečně setkali. Určil místo a čas. Použil obraty, které tolik četl. Taky lásku, kterou tolik sám prožíval. Už nikdy. Už nikdy se neměl cítit jako na třetí koleji. Tentokrát už ne.
Uběhly dva dny. Dopis přišel. Odpověď byla vstřícná. Plná nadšení. Za pár dní se s ní měl setkat…
Přišla domů z práce. On seděl na gauči. Hladil kočku a pozoroval nějaký seriál.
„Neuvěříš, co jsem dneska zjistila!“ zaznělo hned z chodby.
„Taky tě zdravím!“ odpověděl.
Přišla k němu. Políbila ho na tvář.
„V práci máme nějakou novou. Je Tom v pokojíku?“
„Jo. Hraje si s Legem.“
„Super. Hlavně ať to neslyší.“
„O co jde?“
„No a ta ženská z práce mi říkala, že přímo v tomhle domě taky bydlel nějaký Novák.“
„Aha?“ odtušil Hugo.
„No a prý ho tenkrát našli mrtvého. Prý ho nejspíš někdo zabil. Divné, co?“
„Nováků je strašná spousta.“ Mávnul Hugo rukou a vstal z gauče. „Dáš si něco k jídlu?“
„Mám hlad jako pes.“
„Já taky, lásko. Já taky,“ odpověděl Hugo a vytáhnul z lednice plátkový sýr.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Příběh o osamělém pošťákovi, který propadne obsesi z cizí milostné korespondence, je vynikající a má skvělý psychologický potenciál. Závěrečný zvrat, kdy zjistíme, že Hugo úspěšně převzal identitu zavražděného a žije s jeho vyvolenou v rodinné idyle, je mrazivý a velmi úderný. Zápletka je originální, temná a drží čtenáře v napětí od začátku až do konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří budovat náladu – od melancholické osamělosti hlavního hrdiny přes jeho narůstající fanatickou posedlost až po chladnokrevnou brutalitu. Přerod z neškodného podivína ve vraždícího psychopata je možná trochu moc rychlý, ale o to více šokující. Závěrečná domácká scéna pak tvoří geniální a zneklidňující kontrast k předchozímu krvavému činu.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a plynule graduje, takže čtenáře snadno vtáhne do děje. Stylistika je na dobré úrovni, i když by si zasloužila drobnou péči, jelikož se objevují občasné gramatické chyby a zbytečné čárky (např. ‘slova plné lásky’, ‘z pravidla’). Dialogy působí poměrně přirozeně, jen samotný akt vraždy by snesl trochu detailnější a uvěřitelnější choreografii, nicméně obsahově a plynulostí jsi to zvládl na jedničku.
Celkové hodnocení:
Jde o mimořádně poutavou a temnou povídku, která ukazuje tvůj velký cit pro budování napětí a překvapivé pointy. Přestože text obsahuje drobné stylistické a gramatické nedokonalosti, příběh jako celek funguje na výbornou a zanechá ve čtenáři silný dojem. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a obrovský talent pro psychologické thrillery!