Povídka

Dopis v nesprávné schránce
Četba díla zabere cca 22 min.

Když jsem vytáhnul z peněženky prachy, chlap se rozveselil jako dítě, kterému dáte cukrovou vatu. Vysvětlil jsem mu svou situaci. Prodal mi vodu a cigára. Dokonce, samozřejmě za menší příplatek, svolil, že mě doveze do města přímo k hotelu.

Na recepci ze mě málem měli smrt. Všechno, co jsem si přál, bylo, abych se dostal do pokoje a dal si koupel. Měl jsem ještě čas. Bylo sotva poledne. Ke starostovi jsem se měl hlásit až ve tři. Snažil jsem se nemyslet na to, co udělám po tom. Dokonce mě napadlo, že se za ní nezastavím a místo toho zavolám do redakce, oznámím jim, kde je moje firemní auto, kde jsem já a ať pro mě někoho pošlou.

Jedno bylo jisté. Kufr jsem si v autě samozřejmě zapomněl. Občas se mě kolegové ptají, jak je možné, že dělám novináře, když si pamatuju úplné hovno. Upřímně? Prostě si ty hluchá místa domýšlím. A co je na tom. Tak či onak jsem v tak smradlavém propoceném obleku prostě na rozhovor nemohl jít.

Rozhodl jsem se, že se porozhlédnu po městečku. Nečekal jsem, že tam bude obchod s pánskými obleky, ale alespoň nějaký obyčejný oděv by se mi hodil. Věděl jsem, že v textilu od Elen pro mě něco bude, ale bál jsem se, že na ni narazím. Pozorně jsem se tedy rozhlížel v jedné z uliček, jestli tam náhodou ten obchod není. Narazil jsem naštěstí na nějaké vetešnictví, kde prodávali i obnošené obleky. Vybral jsem si ten, který vypadal ze všech nejlíp. Dokonce mi i docela padnul. To je výhoda být řadový obyčejný chlap – nemusí na vás šít speciální oblečení. Ještě jsem se zeptal, kde najdu radnici a odešel jsem v nových šatech. Starý oblek jsem jim tam prostě nechal.

Rozhovor se starostou byla nanejvýš nudná záležitost. Seděl ve své pracovně, mezi zuby doutník. Měl posunutý klobouk hluboko do očí a snažil se tvářit jako člen mafie. Jo, kdybys věděl, ty buřte, že tu jsem jenom proto, abych o tobě napsal nějaký štěk, protože zrovna nemáme o čem, říkal jsem si. Dělal jsem, že si zapisuju podrobnosti s naučeným výrazem, ale myšlenky se mi vykrádaly směrem k útesům.

Nechal jsem toho tlusťocha, aby mi málem rozdrtil ruku, jak mi s ní třásl při odchodu a ještě se ho zeptal, kudy se dostanu k domu na útesu za městem (nakecal jsem mu, že tam mám další rozhovor). On mi místo toho nechal přistavit auto. Vytahoval se, jen co je pravda. Poděkoval jsem mu a on mi na oplátku ještě jednou málem rozdrtil ruku. Dlouho mi pak plnil zpětné zrcátko. Pyšně ruce v bok, mezi zuby hrubý doutník. Hlupáků král.

 

Tak je to tady, říkal jsem si. Jedu za svou vytouženou. Cesta byla samá díra. Drkotaly mi zuby. Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, svíral volant jako závodník. Vpravo se objevil výhled na oceán. Byla to opravdu krása. Cesta lemovala útes a já se kochal jako básník. Přemýšlel jsem, co asi řeknu jako první. Bude vůbec doma? Nebude v práci?

Podíval jsem se na hodinky. Bylo něco po páté hodině odpoledne. To už by doma být mohla. Anebo tam prostě nebude, nevadí. Nechám jí vzkaz a stáhnu se do své městské ulity a umřu tam sám. Výborně. Koupím si burbon a vykašlu se na všechno. Přiznám se, už jsem to chtěl dokonce strachy otočit, když se mi naskytl pohled na krásný světle modrý dům. Před ním ale stála postava ženy, která idylicky věšela prádlo.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Eliška seděla na lavičce před nemocnicí, zabalená do šedého kabátu, který jí byl vždycky troc...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
aneb o komunikaci ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku