Rezavá princezna na to zakroutila hlavou,zhrozeně řekla:
,,Zbytečně jsi všechny ohrozil,zapomínáš,jaký je obr nelítostný zabiják a jak vždycky ty,kteří byli veselí a bavili se na večírcích u krále Silvera bez milosti zabíjel?Víš to a přes to tu pozveš bandu a chceš,aby se bavili na její účet,nechápu,co sis od toho sliboval?”
Norman na ni zabručel:
,,Nemluv mi nic o Silverovi!Ani jí ho nepřipomínej,mám ji ho vymazat s hlavy,aby za ním netoužila utíkat!Je stejná,jako tvá matka a sestra!Kdyby se mi povedlo,je obě tenkrát přesvědčit,aby k Silverovi nechtěly a odradit je…ještě by tu obě žily!Ale ony né! Silver byl pro obě snad víc,než Bůh!Vidíš a kde jsou teď?”
Rezavá princezna s pláčem utekla a Norman na mě zařval:
,,Za to můžeš ty!”
Zhroutil se ke mě,ke krbu na zem a vztekle mi něco vysvětloval:
,,Kdybys obra pořád tak neštvala!Pořád ho jen provokuješ, utíkáš mu a co on pak kvůli tobě kde vyvede,na tom ti nesejde!A když mu neutíkáš,zase se před ním koukáš po Ohynovi,nebo kdo ví po kom dalším ještě! Ale říkám ti-tohle ti nemůže jen tak projít! Za to za všechno zaplatíš!! Všem těm kterým kvůli tobě obr ublížil!”
Podívala jsem se Normanovy do jeho bledých očí a připomněla mu:
,,Kdybych obrovi neutekla,nepotkala bych nikdy Nata Přivolávače!To on přivolal tenkrát obra se Silverem,aby ti pomohli vyhnat Zoltygy s tvojí říše!Chtěl mi předvést,co dokáže a tak je přivolal,aby ti pomohli,kvůli mě!Oni by jinak nepřišli a ty bys byl mrtvý!Teď by tu vládli ti obludní Zoltygové!Někdy si říkám,kdo je horší,Zoltygové,nebo ty?”
Norman na to naštvaně zafuněl:
,,Jak mě k nim můžeš vůbec srovnávat!Vždyť jsou to ty nejhorší zrůdy na celém světě!Nechápu obra,že se s nimi kdy vůbec přátelil!A to jezero v hradním vězení— to je památka na Zoltygy,který není nikdo schopný do teď vysušit!Ztratilo se tam už hodně mých lidí,nikdo je nikdy nenašel…chtěl jsem,aby ses tam ztratila i ty!Udělala bys všem velkou radost,kdybys na dobro někam zmizela a už se NIKDY nevrátila!
8. Obr mě dál nechává u Normana
V tom se tu objevil obr a zavrčel na Normana: ,,Být tebou,tak jí tohle neříkám.Není to pravda — a ty to víš!”
Norman se před obrem hluboce poklonil a omluvil se:
,,Odpusť mi můj pane,nemyslel jsem to tak,jen se jí snažím přivést k rozumu–vylepšit ji pro tebe!”
Obr na něho zle zavrčel, poručil Normanovi:
,,Tak jí dopřej lázeň a nové šaty!”
Unaveně jsem seděla u krbu,držela si pod krkem roztržený špinavý šaty a dívala se na obra a on na mě,vzpomněla jsem si,co říkala Normanova dcera,že obr padne odporem,když mě takto uvidí,ale nepadl,jen mi poručil,abych byla s Normanem v klidu a nevyváděla tu žádný hlouposti a zase zmizel.
Norman se na mě zašklebil,zahučel:
,,Nic ti dopřávat nebudu!Dokud mě nepoprosíš a nepadneš mi k nohám,zůstaneš takto špinavá,roztrhaná a odporná!”
Pohla jsem na to ramenem a vzdorovitě odsekla:
,,Tak zůstanu!Tady v tom tvým hnusným hradě je mi úplně jedno,že nejsem vykoupaná a nemám čistý šaty!”
Norman na mě nechápavě nadzvedl obočí a zakroutil hlavou,zabručel:
,,Ty chceš tedy zpátky do vězení?”
Na to jsem unaveně odpověděla:
,,Ne nechci,vždyť jsem ti včera říkala,že ten vodní drak strhl mříže!”
Hlasité předčítání