,,To jsou poslušní hlídači,co?A vidím,že se jich bojíš,to mě moc těší!”
Podřepl ke mně a zeptal se:
,,Tak co,ještě tu se mnou chceš dál trávit čas,nebo už se konečně rozhodneš padnout obrovi k nohám?Hm?”
Neodpověděla jsem a Norman zakroutil hlavou:
,,Už žádný smrtelný nemoci na tobě nechci ani vidět!”
Objal mě a bručel:
,,Moje dcera se zlobí,že tu jsi zpátky a že to s tebou nezvládám!Nechce tě tu ani vidět!Chce,abych obrovi přiznal,že nikdo hloupější,než jsi ty už na tomto světě prostě není a nedáš se nijak napravit!Obr tě pak možná zavrhne a ona tě zabije!Tak jak si to přeje celou dobu!”
Pak těžce povzdechl:
,,Nerad se vzdávám!Nerad prohrávám!Ale s tebou to asi jinak nepůjde co?”
Podívala jsem se na Normana a on na mě,zeptal se:,,Raději zemřeš,než ustoupíš?”
Kývla jsem:,,Jo,nechce se mi ustupovat!”
To Normana rozesmálo a zeptal se znovu:
,,Chceš,aby tě moji psi sežrali za živa?Myslím to vážně oni to udělají,když jim to poručím!”
Na to jsem neodpověděla a Norman zafuněl:,,Tak co teda?Pokloníš se,omluvíš se,odprosíš,nebo se necháš raději roztrhat psy?”
Tak jsem se zeptala:,,Myslíš,že ti to obr odpustí?”
Norman se na mě tak divně podíval:,,Mám to risknout?”
10.Normanova dcera se zlobí
Normanova dcera to asi zaslechla,objevila se tu a rozkřikla se:
,,Tak jsi normální?Nikdy nedovolím,aby naši psi pozřeli něco tak odporného,jako je ona!Ještě by se otrávili!”
Norman zařval smíchy,zeptal se:,,Tak co navrhuješ?”
Ona na to:,,No co asi,zatím nic,dokud to neporučí obr!Být tebou,tak se napřed domluvím s ním,než s touhle tady!”
Norman neochotně zabručel:
,,Napřed chceš její smrt,pak si to rozmyslíš,pak abych zase něco řešil s obrem,s tebou je to taky těžký!”
Rezavá princezna na Normana zahučela:
,,S tebou mnohem víc,čím jsi starší,tím jsi nesnesitelnější!Pořád jen o všem zdlouhavě přemýšlíš,dřív jsi hned všechno udělal,bez rozmyslu!”
Norman těžce zafuněl:
,,To víš,stárnu,lepší už to nebude!Za chvíli mi zůstane jen ta moje rozladěná kytara,všechno bude daleko a já už to nestačím dohnat,ty máš svůj život ještě před sebou,zatím co můj pomalu končí!Ohlédneš se někdy po svém zestárlém otci?”
Ona neodpověděla,odešla. Nechala Normana sedět se mnou na zemi u krbu.Norman chvíli seděl zamyšleně,pak pokývl,zabručel:
,,Jen ať si jde!Nebyl jsem jí dobrým otcem!Napravovat to nechci. Nikdy jsem ženám nerozuměl,ani mým dcerám! Pořád si jen stěžují,stejně jako obě Moranovy Lucindy!A nic pro ně není dost dobré!Nevděčnice!To jsme se vždycky s Moranem pořádně zalili a domlátili,to byly časy!Ale teď?Odjede si s paní Karmínou a kdo ví kde je mu konec!Na starouše si ani nevzpomene!Má dcera mu může být ukradená…co že se pro něho trápí!?A ty?Vidíš,možná prohráváš,stejně jako já!Obr o tebe už taky stát nebude!A co pak,hm?”
Tak jsem řekla:,,Mě to vadit nebude!”
Norman na to pozvedl obočí,zabručel:,,Ale bude!Neříkej,že ne!”
Pak vstal a postavili mě. Zeptal se:,,Tak co zavoláš obra,aby si pro tebe přišel?”
Zakroutila jsem hlavou a odpověděla:,,Nezavolám!”
Norman zabručel:,,Asi k vůli tobě za mnou nikdo dneska nepřijde!”
Vzal mě pod paži a vedl ven s hradu:,,Projdeme se temnou nocí po pobřeží!”
11.S Normanem na procházce
Ale byla jsem pořád taková zesláblá a moc daleko se procházet nezvládla,padla jsem brzo únavou. Norman na mě zabručel:,,Nemysli si,že tě zas potáhnu!”

























