9. S Ínemakem ve věži 🖤
Najednou jsem procitla a ležela u obra ve věži.
Ínemak u mě seděl. Když viděl, že nespím, škodolibě se zašklebil, zavrčel:
,,Tak co, jsi spokojená? Máš Normana i Marmonda zpátky!”
Zakroutila jsem hlavou:
,,Nevím, nelíbí se mi, že jsi je uvěznil. Mohl jsi je nechat tomu mužíčkovi, udělal by s Normana krále a s Marmonda svého společníka.”
Ínemak se na to vrčivě zasmál:
,,To nikdy nedovolím! Patří jen mě! Stejně jako ty! A vůbec nechápu, jak jsi to všechno tak rychle zvládla! Nechám tě jen chvíli odpočívat ve věži… ty za tu chvíli jsi schopná mi zbořit portál! Dostat se do zajetí a s tebou i ti dva! Co jsi to zas provedla?”
Tak jsem na to povzdechla:
,,Nesnáším, když mě tu necháš samotnou ve věži, už to nikdy nedělej!”
Ínemak se na mě zamračil, zavrčel:
,,Tak chceš být snad raději ve vězení s Normanem a s Marmondem, co?”
Zakroutila jsem hlavou. Podívala se smutně na obra:
,,Nechci, vadí mě, že jsou ve vězení, mohl bys je prosím pustit?”
Ínemak vstal, naštvaně zavrčel:
,,Ne to tedy nemohl! Za to co provedli si zaslouží shnít ve vězení!”
Nesouhlasně jsem křikla:
,,Nezaslouží, Ínemaku prosím!”
Obr se na mě zvedl obočí a zeptal se:
,,Tak co si podle tebe zaslouží, hm?”
Vstala jsem a šla obejmout obra:
,,Zaslouží si dostat další šanci se polepšit a dokázat ti, že za něco stojí!”
Ínemak mě chytil pod paže a vyzvedl vysoko, až nad sebe, zašklebil se:
,,Dobře, budu o tom přemýšlet…ale co s tebou”
Zasmála jsem se, potichu zaprosila:
,,Zatoč se se mnou, prosím!”
Obr se taky zasmál a zatočil se, pak jsem volala, ještě a byla to legrace, pak ale Ínemak padl do obří postele a zavrčel:
,,Končím..už žádné točení!”
Podívala jsem se na obra měl zavřené oči, tak jsem zašeptala:
,,Dobrou noc obře Ínemaku…”
Hlasité předčítání