6. Uneseni! 🌋🩸
Ještě jsem nedořekla… svět se rozpadl do řetězců. Přepadli nás poloprůhledné podivné bytosti podobné stínům, zhmotnily se přímo před námi. Zamotaly nás do řetězů a letěly s námi přes močály, bažiny, podivně děsivé viry, kde se vody točily a míchaly s lávou. Žasla jsem nad tímto prazvláštním světem za portálem. Na březích byly stavby, obydlené i ruiny, pak moře lávy a velký kopec, na něm palác s červeného průhledného skla. Hezký, to se mi líbilo. Vevnitř, to bylo taky červeno průhledný, všude vedly průhledný zářivý kořeny, něco jako žíly.
Vedli nás palácem. Ti, co tu žily, měly červený dlouhý pláště, na hlavách červené přilby a přes obličeje červené masky. Vypadali všichni stejně.
Hodili nás na rudě zářivý koberec před trůn. Na trůnu seděl takový drobný mužíček, snad skřet? Měl velkou holou hlavu. na hlavě tetování, nebo různé znaky. Nezvykle modré oči, až se to do všeho červeného nehodilo.
Ti co nás sem přivedli mu řekli:
,,Nejspíš se k nám dostali portálem s Temnoviště! Nechali ho otevřený!”
On na ně kývl, mávl rukou a zmizeli. Skřet vstal s trůnu, zavrzal divným hlasem:
,,Tak co mi povíte na vysvětlenou, že jste prošli portálem? Určitě jste nechtěli ke mě na návštěvu bez pozvání, nebo?”
Norman zabručel:
,,Přišli jsme zachránit uvízlého čaroděje. Chtěli jsme už odejít, když nás chytli tvoje bytosti a přitáhli k tobě!”
Mužíček kývl, zeptal se Marmonda:
,,A ty jsi tu chtěl co?”
Marmond ztěžka promluvil:
,,Chtěl jsem vejít, zůstat tu, už se nikdy nevrátit tam, kde o mě nestojí!”
Mužíček se zasmál:
,,Ha, takže temný čaroděj se rozhodl na lepší místo, kde by o něho stáli?”
Mužíček nás odmotal se řetězů a prohlížel si nás zblízka.
Marmond povzdechl:
,,Ano! Omlouvám se, tady jsem ještě nikdy nebyl. Netušil jsem, co mě tu čeká!”
Mužíček kývl:
,,Nikdo nesmí vědět, co ho tu čeká, nikdo nesmí nic říct, co tu viděl a nikdo nesmí zpátky tam odkud přišel!”
Norman zabručel:
,,To chceš říct, že už se nebudeme moct vrátit do Temnoviště? Patříme obrovi, nejspíš si sem pro nás přijde!”
Mužíček se zhrozil:
,,Nechci tu obra ani vidět! Měli jsme dohodu! On uhlídá, že do portálu nikdo nevstoupí, tak stejně ani s portálu nikdo od nás nevystoupí! Když jste sem vstoupili bez dovolení obra, smím vás zabít, tak stejně, jako on by zabil někoho, kdo by vstoupil bez pozvání a bez dovolení do jeho Temné říše!”
Norman na to zabručel:
,,Že by mě dostihla konečně smrt?”
Mužíček potěšeně zatleskal, zeptal se Normana:
,,Ty si přeješ, aby tě konečně dostihla smrt?”
Norman vážně kývl:
,,Lepší smrt, než vězení, které by mě u obra neminulo!”
Mužíček před Normana poklekl, užasle pronesl:
,,Ty by ses mi hodil! Chceš se stát náš nový král?”
Norman se na to s chutí zasmál, nevěřícně odfrkl:,,Co žé?”
Mužíček Normana chytl za ruku a zaprosil:
,,Myslím to vážně, bez legrace! Ty budeš náš nový král! Tam ten čaroděj, o kterého nikdo nestojí by mohl být mým novým společníkem! A ta dívka, no nevím, snad naše nová služebná?”
Mužíček přistoupil ke mě a pak k Marmondovi, zeptal se:
,,Tak co, přijmete své nové role, nebo chcete raději zemřít?”
Norman na to pobaveně kývl:
,,Ale jo, rád budu znovu někomu vládnout, než mě dostihne smrt!”
I Marmondovi se jeho nová role zamlouvala, z vděčnosti se posunul mužíčkovi k nohám a děkoval mu…
Hlasité předčítání