4. Norman! 😅
Z nicoty jeskyně u portálu se najednou vynořil Norman. Zeptal se chraplavě:
,,Co když pomůžu Marmonda s portálu dostat já, místo obra? Beztak mě čeká u obra jen vězení, mohl bych se ještě nějak hodit, co?”
Zasmála jsem se na Normana, ráda jsem ho viděla, šla jsem k němu a objala ho:
,,To mě moc těší, že jsi se našel a chceš pomoct Marmondovi!”
Norman mě taky objal, zabručel:,,No jo. Když to pomůže tobě, tak jdeme pro Marmonda!”
Stíny na to kývly:
,,Marmond bude rád za každou pomoc! Už mu moc času nezbývá!”
Vstupování do portálu bylo, jako vstoupit do tornáda, strhl nás velký a silný vír a vyhodilo nás to do červeně poblikávající temné jeskyně. Norman na to zabručel:
,,To teda byla síla, co? Jsi celá?”
Zvedala jsem se pomalu ze zemně, fňukla jsem:
,,Bolí mě noha!”
Norman zafuněl:
,,To jako, abych tě zas tahal, nebo?”
Přišlo mi to k smíchu, ale Norman to myslel vážně.Vyzvedl mě do náruče, zabručel:
,,Ale ponesu tě jen kousek, nejsi vážně žádné peříčko!”
Norman šel za stíny, ukazovaly nám cestu. Po kamenných stěnách se táhly podivně problikávající červené žíly, bylo to tam moc děsivý! Ani nebylo vidět na zem, zespodu šla pára. Bylo tu nesnesitelný horko, asi jako v pekle?
Norman to po chvíli vzdal, tekl z něho pot. Postavil mě na zem:
,,Potřebuju si odpočnout, půjdeme tudy ještě dlouho?”
Stíny se zastavily, zasyčely:
,,Brzy dojdeme k mostu, musíte si dát pozor, s močálů se vynořují děsivý monstra! Dosahují až k mostu!Jedno z nich dostalo Marmonda, srazilo mu do bažiny jeho hůlku! Ocitl se bez ochrany, když ji chtěl vylovit to monstrum ho spoutalo živými kořeny!”
Norman se na mě podíval, viděl jak mě to vyděsilo. Chytl mě pod paži, zabručel:
,,Neboj, zvládneme to!”
Po chvíli chůze v páře se tu objevil most, pod kterým bublaly močály. Už z dálky bylo vidět spoutaného Marmonda ke spodní části mostu, ale jak! Visel hlavou dolu. Jeho celé nohy až do pasu měl omotané nějakými silnými tlustými kořeny. Ruce a půl hlavy v bažině. Na jeho holém těle se hemžily hnusné velké červy, možná velké pijavice…Neumím to popsat a byl to moc strašný pohled!
Nečekaně se z bažiny vynořila šíleně hrozivá obluda, která z Marmonda vysbírala všechny ty červy, sežrala je a pak se zakousla do Marmonda! Chtěla jsem na to zděšeně vykřiknout. Norman mi stačil chytit pusu a zasyčel:
,,Psst, nemusí nás zatím vidět… potichu půjdu blíž, rozsekám tu zrůdu! Hlavně prosím neječ, jo?”
Stín mě chytl zezadu, uklidnil mě, zašeptal:
,,Norman vypadá, že to zvládne!”
Hlasité předčítání