Kazuki Ichigo:
Ráno, když jsem se probouzel, třeštila mi hlava jak střep. Ale co bylo divné, bylo, že jsem ležel na něčem měkkém a pohyblivém. Nadzvedl jsem hlavu a otevřel oči. Díval jsem se do těch nejkrásnějších očí, jaké jsem kdy viděl. Když jsem se podíval na její rty, všiml jsem si, jak ho má nateklý. Hned jsem si vzpomněl, co se stalo. Já ji uhodil. Tu drobnou milovanou osůbku uhodil. Nadávala jsem si pro sebe. Hned jsem se posadil s slezl z ní. „Jak ti je?“ zeptala se mě tím krásným hláskem. „Do toho ti nic není!“ utrousil jsem nevrle. Nechtěl jsem, ale musel jsem se chovat k ní hrozně. Nechtěl jsem, aby věděla o mých pravých citech, které k ní cítím. Jsme sourozenci a nechci, abychom byli v problému a mohli do vězení. Incest se trestal u soudu. Mohl člověk dostat i tři roky na tvrdo. „Hele, tak příště oznam, aby mi mamka nevolala!“ křikla na mě a v jejích očích jsem četl, že trpí bolestí. „Víš co? Jdi se bodnout!“ křikl jsem na ni, vstal, našel obuv a obul se a vypadl z jejího bytu. Pěšky jsem si to namířil k sobě, kde na mě čekala má přítelkyně Nui.
Nanami Ichigo:
Po probuzení jsem se s Kazukim hned pohádala, jak bylo naším zvykem. Poslední tři roky spolu nevycházíme a jenom se vidíme, jdeme si po krku. Ale když se opije, musím se o něho starat já. Rodiče to neřeší. A jak to dopadne? Hádkou. Přesto jde o mého bratra, tak mu vždy pomohu, i když vím, že díky se nedočkám.
Po odchodu Kazukiho jsem se postavila a šla uklidit mokrý sáček od ledu a utřít kaluž na zemi. V tom někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem si, že je to Kazuki, že tu něco zapomněl. Šla jsem na chodbu a prudce otevřela dveře. V nich nestál Kazuki, ale mamka s taťkou.
„Ahoj N…“ nedořekla mamka. „Proboha, co se ti stalo?“ zděsila se a hned vpadla dovnitř a odtáhla mě do obýváku na světlo, aby viděla, jak vypadám.
„To byla nehoda.“ Řekla jsem pravdu. Opravdu to nehoda byla.
„On tě uhodil?“ zeptal se v klidu, ale přísně taťka.
„Ale omylem. Chtěl praštit Masaa a já mu v tom zabránila.“ Řekla jsem pravdu. I při mluvě to bolelo jako čert.
„Ty zavolej Kazukiho, my jedeme na pohotovost.“ Řekl rázně taťka. Když mluvil rázně nebo vážně, nic s ním nehnulo. Proto jsem si jenom povzdychla. Šla pro doklady a obula jsem se. S taťkou jsem jela na pohotovost a mamka byla u mě a čekala na Kazukiho, kterému volala.
Hlasité předčítání