Ashův nadčasový trip

AkceČerný humorDobrodružstvíSci-fi

Četba díla zabere cca 58 min.

„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zdigitalizovaný úsměv na holografickém monitoru nejnovější generace.

„Snad jo, díky. Už musím končit, mám tu ještě něco rozdělanýho,“ oznámil Asher ztrhaně.

„Tak jo, ahoj,“ téměř zazpíval vlídný ženský hlas.

„Čau,“ rozloučil se a spěšně ukončil spojení.

Asher si hlasitě oddechl, protočil oči v sloup a silně promnul zpocené čelo.

„Ty vole, chlape, nevěděl jsem, že ještě študuješ! Tak to sakra klobouček, kamaráde!“ zahřímal Mason schovaný ve slepém úhlu webkamery, který si před chvílí přišel pro svou obvyklou dávku.

Asher prudce zakroutil hlavou. „Ale prdlajs, dávno jsem toho nechal.“

Masonovo obočí se nadzvedlo údivem. „Takže vaši si myslej…“

„Je ti hovno po tom, co si mý rodiče myslej!“ utnul Masonovy myšlenkové pochody. „Máš prachy, nebo ne?“

„Jo, jasně,“ nezdravě vybledlá ruka začala prohledávat kapsy. „Já jen, hele nic mi do toho není, ale představ si, kdyby někdo tvejch kvalit tu školu dodělal. Byl by z tebe super doktor! Nebo spíš super výrobce, hehe!“

Asher se pousmál, měl rád, když mu někdo pochleboval. „Kašlu na to. Nedali mi tam nic, co bych se nenaučil sám. Byla to jen ztráta času. Radši se budu věnovat svý vědě,“ usmál se a pohladil svou ilegální programovací kolonu pro nanoboty. „A mimo to, přece nebudu porušovat tu jejich Hippokratovu přísahu, ne?“ vycenil zuby do široka a podal Masonovi rozměrnou aplikační pistoli plnou roztoku s upravenými nanoboty.

„Je to dobrej šit?“ zajímal se Mason a plácl Asherovi na stůl vylovené peníze.

„Špatnej já přece neumím.“

„Pravdu díš! A nedáš si se mnou?“

„Myslíš sjet se jako nějaká nechutná smažka a nechat si rozežrat mozek za živa? Tak to ne, díky!“

Masonova mrtvolně vybledlá paže se náhle zastavila s aplikační pistolí namířenou proti tepně na krku. Asher si neochotně uvědomil, co řekl.

„V klidu, kamaráde, to byl jen fór! Můj šit je top bio domácí kvalita! A ty přece nejseš žádná smažka, dáváš si to jenom na uvolnění, no ne? Já jen, že potřebuju mít čistou hlavu na práci,“ pokusil se zachránit situaci a poplácal Masona po rameni.

„Jen do toho, klidně si to vpal, ručím za to,“ dodal Ash.

Pravda byla taková, že neměl ponětí, co přesně to s ním udělá. Akreditované laboratoře používaly zkušební zvířata, on měl Masona. V Asherových očích v tom příliš velký rozdíl nebyl.

Mason byl jeho dávný spolužák z medicíny. Bral všechno, co se dalo. Chemické léky už tehdy vycházely z módy a jejich místo zaujímali nanoboti. Malé programovatelné mršky, které dokázaly udělat v těle zázraky. Původně sloužily k přesné aplikaci chemických léků, později se samy staly lékem. S trochou programovacího umu dokázaly navodit stavy jako žádné chemické látky nikdy předtím. Problémem však bývaly vedlejší účinky v podobě různých nevyzpytatelných poškození prakticky kteréhokoliv orgánu. Přece jen šlo o neautorizované zásahy do medicínského nástroje.

Mason zaujal místo zkušebního uživatele hned od počátku, kdy se Asherovi podařilo obejít automatickou pojistku nanobotů proti bolesti. Ta sloužila k jejich deaktivaci, pokud pacient již přestal pociťovat bolest. Výsledkem byla Masonova okamžitá závislost a Asherova bobtnající peněženka.

„Oukej, brácho! Tak dík!“ nechal se uchlácholit Mason a zmáčkl spoušť pistole.

Dávka upravených nanobotů si razila cestu cévním systémem. Mason začínal pociťovat zvláštní chlad. Ostré mravenčení se rozlilo po celém jeho těle, svaly přestaly spolupracovat. Takové účinky ještě nikdy nezažil. Začínal panikařit, ale nezmohl se na jedinou hlásku. Jeho ústa byla křečovitě semknutá a on je nemohl rozlepit. Sesunul se na koberec.