7. Odvykací kúra milionářky
Po snídani jsme šli s mamkou a Anrietou do laboratoře. Mamka poprosila Anrietu o její kus apofisa s tím, že ho jen zvážíme, změříme a s postupným uřezáváním začneme až po třech čtyřech dnech, kdy polknuté apofisum dokončí její vnitřní přestavbu. Zeptal jsem se, jestli potřebuje pomoci s vyndáním apofisa a Anrieta řekla tiše, že ano, protože s tím počítala a dnes ho má schované v podprsence. Usmála se a rozepnula si halenku. Tak rád jsem apofisum ještě nikdy do ruky nebral. Mamka byla otočená k přístrojům a tak jsme vyndávání apofisa prodlužovali až do doby, kdy se mamka zase otočila k nám. Anrietino apofisum vážilo přesně 16,24 deka. Ihned jsem vyndal kalkulačku a spočítal, že může Anrieta změnit život 9553 lidem.
Mamka se na mě podívala a po chvíli přemýšlení mi vzala kalkulačku a taky něco počítala. Potom opět zvedla oči k apofisu a Anrietě a řekla:
„Jestliže se nám, tedy jako firmě Lorexol, podaří apofisum odkoupit, což je, jak se zdá na dobré cestě, neboť světová rada prodej doporučila, tak jsem se domluvila s majitelem Lorexolu panem Benjaminem, který mimochodem ode mne dostal také jednu šupinu, aby věděl, co bude prodávat, že jednu dávku budeme prodávat za cenu 3000 €. Jestliže tuto cenu nic nezmění, jsi majitelkou apofisa za necelých 29 000 000 €.“
Anrieta zbledla, nohy se jí podlomily a usedla na židli, která byla naštěstí přímo u ní.
„No vidíš mami, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel,“ řekl jsem a podal jsem Anrietě sklenici s vodou, protože stále jen zrychleně dýchala jako když neví, co se děje. Když se napila, zdvihla oči k nebi, roztáhla ruce a zakřičela:
„Danke Dir Vater und verzeih mir dass ich geschimpft habe als Du geflogen bist!!! (Děkuji otče a promiň, že maminka nadávala, když jsi letěl.)
Ještě ten den jsme hledali s mamkou a Anrietou důvody problémové reakce Oskyho a Koláče. Probírali jsme všechny možnosti, počínaje váhou a barvou vlasů konče. Anrietu napadlo zkontrolovat, jakou krevní skupinu má každý jeden z nás. Samozřejmě, že Osky a Koláč mají jako jediní ábéčko erhá mínus. Nevíme, jestli je to ten správný problém, ale pravděpodobnost tu je, že lidé s touto krevní skupinou, budou změnu prodělávat obtížněji. Od tohoto dne si Anrietu mamka přímo zamilovala. Řešily spolu všemožné úkoly a ve volných chvílích spolu chodily do sauny, do fitka a nakupovat. Občas se k nim přidala i teta Vanda a obě mé drahé sestry.
No to je dost, že se taky konečně zmíníš i o nás. Už jsem si myslela, že kvůli té tvé slečince na nás úplně zapomeneš. Mimochodem Petr mi včera dal k svátku nádhernou kytku. To tys na mě úplně zapomněl. Za trest ti taky k svátku nic nedám.
Za dva dny se apofisum v těle Anriety ustálilo a mamka jí z apofisa uřízla první díl, který byl asi jednou desetinou celého kusu. Anrieta jí vzala apofisum, které jí mamka chtěla odebrat a podala jí ten větší díl.
„Nebyla jsem na apofisu dlouho a tak snad snesu tuto reakci bez problémů,“ řekla a vložila větší apofisum do trezoru. Menší díl pak schovala do podprsenky a mrkla na mě.
Týden před ukončením odvykací kůry jsme s Anrietou, Janou, Katkou, Koláčem a tátou seděli na verandě a hráli stolní hru. Vtom do dveří vtrhla mamka a v ruce nesla šampaňské s tácem sklenic.
„Copak slavíme?“ zeptal se táta s obavou, že zapomněl na nějaké to výročí.
„Drahá rodino, oznamuji vám, že dnešním dnem je apofisum z jižního pólu naše,“ řekla s úsměvem mamka a požádala Koláče o otevření lahve.
„Snad Lorexolu, ne?“ ozvala se Jana.
„To taky,“ pokračovala mamka „ale pan Benjamin mě jmenoval spolumajitelkou a daroval mi 49 procent firmy Lorexol. Prý si to za svou odbornou pomoc při rozvoji obchodu plně zasloužím.“
Všichni mamce gratulovali a objímali jí, jen Osky seděl a nevěřícně kroutil hlavou.
„Proč já vůl nezůstal tehdy na tom měsíci. Nemusel jsem teď přemýšlet, co uděláme s těmi miliony!“ řekl a konečně vstal, aby taky mamku objal.
„Miliardami taťko, mi li a rda mi!“
„Tak tomu se říká odvykací kúra,“ pošeptala mi něžně Anrieta do ucha a já jí na oplátku navrhl lepší postup při odvykání. Souhlasila, a tak jsme se nenápadně vytratili do jejího pokoje.
Tak to je všechno. Byla to ale dřina opravovat po tom diletantovi hrubky. Za odměnu jsem si vydupala, že mi v textu nechá všechny mé poznámky, které si tu vytvořím. S Petrem jsem se už rozešla. Byl divný. V létě poletím do Bangkoku s Vandou. Už se těším. Vanda povídala, že tam mají takový zvyk, že ženám chlapi…………no nic. Mějte se, Jana.
Hlasité předčítání