7. U Normana
Norman tam měl zase tu svoji hroznou bandu a hlučně popíjeli u stolu,házeli kostky o zlato. Když se tam obr i se mnou v náručí objevil,všichni se vyděsili,oněměli hrůzou,Norman šel obrovi padnout k nohám a obr na Normana zavrčel:
,,Hlídej ji tu a nespouštěj ji s očí a raději ani nespi!“
Norman to slíbil,banda se mezi tím od stolu pomalu rozutekla,obr si toho povšiml a zasmál se na to, pokýval hlavou:,,Zdá se,že tví hosté ti utekli!“
Norman na to pohl ramenem:
,,Už je stejně pozdě a není tu nic k pití!“
Obr zavrčel:,,Tak snad ti příště donesou víc…“zatvářil se přísně poručil:,,Opatruj ji tu a dej na ni pozor!“
Když Ínemak zmizel,Norman pořád klečel na zemi přede mnou,chytl mi ruce a zabručel:
,,Co s tebou?Chceš se jít projít do zahrady,nebo po pobřeží?“
Norman se postavil,trochu ztěžka,vzal mě okolo ramen a vedl ke dveřím do zahrady,začal zase bručet:
,,Je to s tebou pro mě tak moc těžký!I když jsem slíbil obrovi,že tě ohlídám,začínám toho s celého srdce litovat,protože vím,na koho budeš celou tu dobu myslet!Ale taky by ses mohla trochu snažit se mnou zabavit!Jsem tu jen kvůli tobě!“
Nechtělo se mi Normanovi vůbec nic říkat,tak Norman bručel dál:
,,Nemusíš se přetvařovat,to neříkám,uvědom si,koho je to vina,že tu musíme být my dva takto spolu!“
Zasmála jsem se a řekla:
,,Je to tvoje vina!Kdybys od obra odešel a nechtěl k němu furt chodit a vnucovat se mu,ani by ho nenapadlo,mě posílat k tobě!Proč k obrovi pořád chodíš?“
Norman si na to ztěžka povzdechl,najednou se zhroutil,zařval:
,,Proč asi!Ty mi dlužíš smrt!Dlužíš mi všechno o co jsem kvůli tobě přišel! Dlužíš mi dceru!Ztraceného přítele a klid v srdci i na duši o který jsi mě připravila!“
Zůstala jsem stát a bezradně se dívala na Normana,nevěděla,co na to říct?Norman mě nečekaně strhl k sobě a zase mě moc tiskl,dostat se s Normanova sevření bylo nemožné!Ale pak jsem si uvědomila,že Norman asi brečí?Pak sevření konečně povolil,oddechla jsem si a snažila se od Normana dostat co nejdál,on na mě zakroutil hlavou:
,,Cítím s tebe to znamení,i když ho máš uspaný!Je v tobě jako sopka!Až vybouchne,bude po tobě a nezachrání tě už nikdo,ani obr!“
Tak jsem se na Normana udiveně podívala a zeptala:,,Co ty o tom víš?“
Norman se zle zasmál:
,,Říkal to ten čaroděj,Marmond! Říkal to i obrovi!Obr s toho potemněl a bylo vidět,jak moc ho to trápí!Chci být u toho,když se ti to stane!“
Nevěřícně jsem zakroutila hlavou:,,Ty Marmondovi věříš?“
Norman kývl:
,,Jistě že mu věřím!I obr mu věří a proč by to říkal,kdyby to nebyla pravda?Bojíš se,co?Máš čeho!A nejsem to já,čeho se bojíš,ale toho,co máš v sobě!“
Dívali jsme se na sebe s Normanem,jeho pohled nebyl zlý,ale smutný,nevydržel a sklopil zrak,povzdechl:,,Jestli to v tobě zabije i mě,budu jedině rád!“
Natáhl ke mně ruce a ztěžka řekl:
,,Pomoz mi vstát,půjdeme už spát!“
Připomněla jsem mu:,,Obr říkal,abys nespal a nespouštěl mě s očí!“
Norman se ušklíbl a unaveně se postavil,zavrávoral a kývl:,,Jak si přeješ,zahraju ti na kytaru a zaspíš dřív,než já!“
Odvedl mě ke krbu,usadil se tam se mnou,vzal svoji kytaru a když začal hrát,vážně mě úplně uspal. Najednou bylo ráno,procitnutí bylo těžký,pořád jsem slyšela,jak hraje Norman na kytaru.
Hlasité předčítání