Tak jsem se na Normana udiveně podívala a zeptala:,,Co ty o tom víš?“
Norman se zle zasmál:
,,Říkal to ten čaroděj,Marmond! Říkal to i obrovi!Obr s toho potemněl a bylo vidět,jak moc ho to trápí!Chci být u toho,když se ti to stane!“
Nevěřícně jsem zakroutila hlavou:,,Ty Marmondovi věříš?“
Norman kývl:
,,Jistě že mu věřím!I obr mu věří a proč by to říkal,kdyby to nebyla pravda?Bojíš se,co?Máš čeho!A nejsem to já,čeho se bojíš,ale toho,co máš v sobě!“
Dívali jsme se na sebe s Normanem,jeho pohled nebyl zlý,ale smutný,nevydržel a sklopil zrak,povzdechl:,,Jestli to v tobě zabije i mě,budu jedině rád!“
Natáhl ke mně ruce a ztěžka řekl:
,,Pomoz mi vstát,půjdeme už spát!“
Připomněla jsem mu:,,Obr říkal,abys nespal a nespouštěl mě s očí!“
Norman se ušklíbl a unaveně se postavil,zavrávoral a kývl:,,Jak si přeješ,zahraju ti na kytaru a zaspíš dřív,než já!“
Odvedl mě ke krbu,usadil se tam se mnou,vzal svoji kytaru a když začal hrát,vážně mě úplně uspal. Najednou bylo ráno,procitnutí bylo těžký,pořád jsem slyšela,jak hraje Norman na kytaru.
8. Návrat krále Morana
V Temnovišti to znamenalo jediné — ohnivou slavnost, která rozzáří hrad i temnotu za ním. Když mě Ínemak přivedl–Slavnost už dávno běžela. Hosté se bavili, smáli, hýřili… a tentokrát bylo u obřího stolu ještě víc lidí než posledně.
🕯️ Zoltygové, ti dosud neporažení. 🕯️ Rudohlavovic s jejich křičící kapelou. 🕯️ Norman — živý, smějící se, a vedle něj čaroděj Marmond. Připíjeli si spolu jako staří druhové a když mě obr přivedl ke stolu,oba nadzvedli pohár na mě.
Ínemak si mě posadil zase k sobě na klín a chvíli mě mačkal,ptal se,jak se mi tu dneska líbí a abych ho zase nechtěla naštvat zíráním na Ohyna!Tak jsem to slíbila,že nebudu zírat na Ohyna,Marmond to slyšel a zasmál se na to,řekl obrovi:
,,Můj pane,to je,jako bys jí zakázal dýchat!Stejně bude a ty jí v tom nijak nezabráníš!“
Obr i Norman se na to zasmáli,obr pak na Marmonda kývl:
,,Máš pravdu,ale já mám potřebu jí to pořád připomínat!Pošlu ji s Normanem raději brzo pryč,aby ani náhodou zase nechtěla k Ohynovi!“
Norman se obrovi uklonil a zahučel:,,Jak si pán přeje,až poručíš,hned jí odvedu k sobě!“
Najednou se k nám přiblížil někdo v černém dlouhém plášti s kapucí,jaký nosí i Ínemak,zeptal se obra:,,Je tu u stolu ještě pro mě nějaké místo?“
Podle hlasu jsem hned poznala Morana!Obr vstal a objali se!Moran sundal kapuci,uklonil se a řekl:,,Takové menší nečekané překvapení,ale jestli není vhod,zase půjdu!“
Ínemak kývl:,,Ty jsi vždycky vítaný!Máš tu své místo!Norman se rád poposune o židli dál!“
Moran se s Normanem taky přivítali,praštili se do ramena,objali se a pak se znovu praštili,bylo to legrační!Pak obr Moranovi představil čaroděje Marmonda a konečně jsem mohla k Moranovi i já,ale to se jaksi nelíbilo Normanovi!Chytl mě a strhl od Morana,zabručel:,,Pozor na ni!“
Hlasité předčítání