8. Návrat krále Morana
V Temnovišti to znamenalo jediné — ohnivou slavnost, která rozzáří hrad i temnotu za ním. Když mě Ínemak přivedl–Slavnost už dávno běžela. Hosté se bavili, smáli, hýřili… a tentokrát bylo u obřího stolu ještě víc lidí než posledně.
🕯️ Zoltygové, ti dosud neporažení. 🕯️ Rudohlavovic s jejich křičící kapelou. 🕯️ Norman — živý, smějící se, a vedle něj čaroděj Marmond. Připíjeli si spolu jako staří druhové a když mě obr přivedl ke stolu,oba nadzvedli pohár na mě.
Ínemak si mě posadil zase k sobě na klín a chvíli mě mačkal,ptal se,jak se mi tu dneska líbí a abych ho zase nechtěla naštvat zíráním na Ohyna!Tak jsem to slíbila,že nebudu zírat na Ohyna,Marmond to slyšel a zasmál se na to,řekl obrovi:
,,Můj pane,to je,jako bys jí zakázal dýchat!Stejně bude a ty jí v tom nijak nezabráníš!“
Obr i Norman se na to zasmáli,obr pak na Marmonda kývl:
,,Máš pravdu,ale já mám potřebu jí to pořád připomínat!Pošlu ji s Normanem raději brzo pryč,aby ani náhodou zase nechtěla k Ohynovi!“
Norman se obrovi uklonil a zahučel:,,Jak si pán přeje,až poručíš,hned jí odvedu k sobě!“
Najednou se k nám přiblížil někdo v černém dlouhém plášti s kapucí,jaký nosí i Ínemak,zeptal se obra:,,Je tu u stolu ještě pro mě nějaké místo?“
Podle hlasu jsem hned poznala Morana!Obr vstal a objali se!Moran sundal kapuci,uklonil se a řekl:,,Takové menší nečekané překvapení,ale jestli není vhod,zase půjdu!“
Ínemak kývl:,,Ty jsi vždycky vítaný!Máš tu své místo!Norman se rád poposune o židli dál!“
Moran se s Normanem taky přivítali,praštili se do ramena,objali se a pak se znovu praštili,bylo to legrační!Pak obr Moranovi představil čaroděje Marmonda a konečně jsem mohla k Moranovi i já,ale to se jaksi nelíbilo Normanovi!Chytl mě a strhl od Morana,zabručel:,,Pozor na ni!“
Obr na Normana zavrčel:,,Uklidni se,vždyť se jen vítají!“
Pak si připíjeli tak nekonečně dlouho!Moran povídal o paní Karmíně,byla úžasná a velkolepá,ale už mu to s ní stačilo!Norman na něho zabručel:
,,Nebo spíš jí s tebou!Nedělej se,určitě tě poslala s radostí ke všem čertům!“
Vybuchli tam smíchem a dál si připíjeli. Marmond zase cosi vyprávěl a Moran se zadíval na mě. Normana to naštvalo a vstal:
,,Možná už jsi zapomněl jaký to je se pořádně dorvat,co?“
Obr Normana zarazil,zakroutil hlavou:,,Normane,je čas odejít!“
Vysadil mě a postrčil k Normanovi,Moran se na to podivil,zeptal se:,,Proč ji posíláš s Normanem pryč?“
Obr zavrčel:,,Je to její hlídač,drží jí dál od Ohyna a taky snad i od Silvera,vidíš,není tu!Nepřišel,ale mě ta jeho stříbrná ohavnost nechybí!“
Zase se všichni zasmáli,Norman mě chytl pod paži,ještě jsem zaslechla Marmonda jak řekl:,,Silver nechybí nikomu,co kdyby náhodou přišel a chtěl sebou přinést jako dar ten šíleně páchnoucí sýr!“
Zase na to všichni vybouchli smíchy a mě se na to chtělo taky zasmát,ale uviděla jsem Ohyna!Norman mě ale rychle strhl k odchodu,zabručel:
,,Neokouněj tu a nezdržuj,odjíždíme!“
Vyzvedl mě do náruče a hodil na vůz za branou,vyskočil za mnou a kočí se rozjel. Norman zas celou cestu do jeho hradu bručel,jako medvěd a nejvíc na Morana!Prý mu to všechno spočítá,aby si nemyslel,že se jen tak vrátí a nic se mu nestane!“
Zamračila jsem se na Normana a řekla:
,,Máš zpátky svýho přítele a hned bys ho chtěl mlátit!Měl bys být rád,že se vrátil a oslavovat to,aby si to nerozmyslel a neodjel zase pryč!“
Norman na mě zařval:
,,Ty si nemysli,že se s Moranem znovu spustíš!To Morana raději zabiju,než abych tohle musel znovu zažít!“
Hrubě mě chytl a přimáčkl k sobě,zeptal se:,,Nebo bys snad chtěla raději zabít ty mě?“
Tohle mě probudilo,najednou jsem seděla doma a dívala se vyděšeně do tmy–
Hlasité předčítání