🌫️ Ranní probuzení
Sedím doma. Tma. Ticho.
A za mnou je Stín…
Stín za mnou zašeptal:
,,Vidím,že máš všeho dost,ale cítím i tvoji radost z návratu Morana!Teď tě nejvíc děsí Normanova poslední řeč,možná bys měla toho Normana konečně zabít,když o to pořád tak stojí,co?“
Naštvaně jsem vyhrkla:
,,A nevíš náhodou,jak bych to asi mohla udělat?Zabít nikoho jen tak nedokážu,je to od Normana hnusný,když mi to zase připomněl,i to,všechno,co říkal před tím,fakt nevím,co s Normanem?Mohl by ho obr poslat třeba někam pryč,daleko,že jo?“
Stín se zasmál,zašeptal:
,,To mohl,ale tebe by asi poslal s ním,zase jsi toho svýho Ínemaka parádně naštvala!Se s tebe zblázním,že pořád musíš chtít zírat na toho Ohyna!Tak se pak nediv,že to obrovi vadí a pošle tě raději s Normanem pryč!“
Tohle mi vadilo,že mi stín domlouvá,je stejný,jako všichni u stolu kolem obra,zvědavě jsem se stínu zeptala:,,Co jsi řešil s Marmondem?“
Stín neochotně sykl:,,Ale nic!O tom ti nic říkat nebudu!“
Zeptala jsem se:,,A o čem mi budeš říkat?“
Stín zašeptal:,,Co by sis přála slyšet?“
Zasněně jsem řekla:,,Mohl bys mi povídat všechno,co víš o Ohynovi a jeho minulosti?“
Stín se na to zasmál:,,Proč ti mám o Ohynovi povídat já?Můžeš si přeci povídat s ním,když spolu trávíte tolik času!“
Tak jsem řekla:,,Netrávím s Ohynem skoro žádný svůj čas a ten čas,který s Ohynem můžu být… málo kdy mi něco stihne říct!Co když si už ani nic ze své minulosti nepamatuje?A obr mi Ohyna zakázal.“
Stín zašeptal:
,,Máš deštivé ráno,mizím od tebe a nemysli jen na Ohyna!Užij si den!“
Stín byl najednou pryč,ale mě se ještě užívat dne nechtělo a chtělo se mi dál myslet na Ohyna,kéž by tu byl…
Hlasité předčítání