Ale já jsem něco divného tušila,zeptala jsem se:
,,Ty znáš Čaroměna a Nata Přivolávače a víš,kde jsou?“
Marmond kývl:,,Ano,znal jsem je,už nejsou…!“
Objal mě a smutně dodal:
,,Už jsou oba v zemi mrtvých!“
Zakroutila jsem hlavou,přišlo mě,že neříká pravdu,vyhrkla jsem:,,Jak to víš?“
Chtěla jsem se vysmeknout s jeho objetí,ale nedovolil mi to,zašeptal:
,,Zabil jsem je!Oba!“
Zhrozila sem se a vykřikla hrůzou:,,Proč?Proč jsi je zabil?“
Začal mě uklidňovat:,,Musel jsem! O tom ti povídat nebudu, byl to spor jen mezi nimi a mnou!“
Nervózně jsem vykřikla:,,Chci,abys mi to všechno vysvětlil,prosím,jinak ti neuvěřím!“
Marmond mi hned na to vykroutil obě ruce za záda a zalehl mě,hrubě na mě zasyčel:
,,Ano, jsem hnusný,zlý a odporný, nenáviděli mě, chtěl jsem je prásknout obrovi a získat za ně od obra odměnu!Ale při pokusu je oba dostat k obrovi se mi to vymklo…nedalo se nic dělat!“
Rozbrečela jsem se,znenáviděla jsem Marmonda a řekla jsem,že to na něho řeknu obrovi,taky že mi ublížil!
Marmond mi začal vyhrožovat,nervózně na mě mlaskl a nadechl se:,,Ty mu nic říkat nebudeš! A jestli obrovi budeš žalovat, tak ublížím Ohynovi!To chceš,hm?”
Pořád se ke mně tiskl,zašeptal zlostně:
,,To spíš já na tebe povím,že se necháváš unášet stínem,když tě obr nehlídá!Možná zařídím,aby tě obr zavrhl!Chceš být na vždycky zapečetěná v nepropustné truhle a zapovězená?Možná skončíš v odpadní jámě!Možná napřed uvidíš něco moc hrozného,jak umírá tvůj milovaný Ohyn! Já Marmond jsem všehoschopný,když na to přijde!Měla bys se mnou být raději za dobře a neudělat nic,co by mě přimělo jednat zle,tak stejně,jako obra!”
Byla jsem s něho tak moc otřesená,že jsem zmizela domů!Dívala jsem se pak vyděšeně do tmy a nemohla se s toho dlouho nijak vzpamatovat!Objevil se u mě stín,pověděla jsem mu,co všechno jsem právě prožila s Marmondem. Stín mě uklidnil a zeptal se:
,,Asi po tom všem nemáš náladu na povídání o králi Silverovi?“
Kývla jsem:,,Ale jo,mám,jenom se bojím Marmonda!“
Stín na to zašeptal:,,Pokusím se s Mármondem promluvit,neměla by ses ho bát,není vůbec horší než obr,ani než Norman,ale je možná zákeřný a na to si musíš dát pozor a pro příště už s ním nikdy nezůstávej o samotě!“
Stín zmizel a já jsem do rána už nezaspala!
3. Ínemak slaví vítězství
Když mě obr zase vzal k sobě do hradu v Temnovišti, bylo tam veselo. Měli oslavu. Byla tam dokonce Normanova banda! Norman zvítězil v souboji proti Zoltygům a většinu s nich pozabíjel!Ale cítil se oslabený a s toho všeho veselí nakonec zkolaboval, pak skončil v léčírně. Když byla oslava u konce a hosti se pomalu loučili a odcházeli, obr u stolu s Marmondem dřímali už opití a já jsem šla k Ohynovi,který stál unaveně u dveří,jak mu poručil obr. Chvíli jsme se na sebe jen tak mlčky dívali,ale pak jsme se objali!V tom procitl Marmond a probral obra. Ínemak se na mě nazlobil a rozzuřeně křikl:
Hlasité předčítání