„Už jsem si koupil lístek.“
„Lístek? A kam jako?“
„No na loď. Za týden odjíždím do Zionu lodí přímo z Kingstonu.“
„A to mě tady jako necháš? A co tam budeš dělat? Máš na to vůbec peníze?“
„Vyšlo mi akorát na ten lístek. Však já si nějak poradím. Tys mě to naučil.“
„Víš, že mi budeš chybět?“
„Ty mi taky budeš chybět. Ale to mám taky v plánu. Až tam vydělám velké jmění, nechám pro tebe poslat, Steve. To je jasná věc. Vrátím ti všechno, cos pro mě za ty roky udělal.“
Steve se na okamžik zamyslel. Zahleděl se na obzor. Moře se ztrácelo v dáli, jako by tam už nic než voda nemělo být.
„Richie. Jsi dospělý,“ ztlumil hlas. „Co já ti mám říkat. Mám v garáži pod podlahou něco schováno na tvou svatbu. Ale jelikož sis žádnou ženskou nenašel, v Zionu se ti to bude hodit. Až přijedeme zpátky, ty peníze ti dám. Můžeš si je proměnit. A kup si i nějaké hadry. Každý se tam bude dívat na podivína z Jamajky jako na nějakého blbečka, jestli tam přijede takhle,“ zasmál se.
„Co máš proti mému outfitu?“
„Vypadáš jako ježek, kterého vyprali v pračce.“
„Co je to ježek?“
„Nech to být.“
Zpoza jejich zad se ozval zvuk několika motorek. Podívali se tím směrem. Po příjezdové cestě se blížili tři černoši. Prášilo se za nimi.
„Jdeme, dělej, nasedej. Řídit budu já,“ zavelel Steve.
Nasedli do auta jak nejrychleji to šlo. Motor však napoprvé nenaskočil. Jezdci se už neúprosně blížili. Steve zuřivě točil klíčem a Richie nervózně vyhlížel blížící se partu. Auto nenaskočilo.
„Zůstaň v autě. Nech mě to vyřídit. Třeba jedou jenom kolem a nevšimnou si nás.“
Motorky zastavily přímo vedle nich. Tři mladí kluci. S obdivem auto obcházeli kolem dokola. Jeden z nich jim nožem zaťukal na okýnko. Steve ho stáhnul dolů a podíval se mu do jeho očí.
„Wah Gwaan?“
„Co tady dělají dva domorodci v takové káře, co?“
„Je to auto Johna Holta. Jsme opraváři.“
U dveří od Richieho se zjevil druhý z nich. Upřeně se na něj díval. V ruce držel pistoli. Zubil se zkaženým chrupem. O to víc naháněl Richiemu strach, když si všiml jizvě přes jeho obličej.
„Jestli nechcete mít co dočinění s panem Holtem, nechte nás být.“
„Tak s panem Holtem. Slyšeli jste? Prý je to auto slavného Johna Holta!“ rozesmál se kluk s nožem a dva ostatní se k němu přidali. „Leda hovno. Já ti řeknu čí je to auto. Je to naše auto a ty si teď vystoupíš.“
„Ani hovno,“ řekl Steve a otočil klíčky. Auto naskočilo, zařadil jedničku, kus ujel, ale motor zase zhasnul. „Do hajzlu!“ zaječel. Ve zpětných zrcátcích viděl, jak se k nim ti tři rozběhli. „Zůstaň v autě!“ zaječel po Richiem. „Sedni si na moje místo a snaž se to nastartovat!“
Steve vyběhl z auta, vybral si toho, který měl pistoli a uštědřil mu ránu přímo do ohryzku. Kluk se chytil za krk, až mu zbraň spadla na zem. Ten s nožem se vrhnul do boje. Byli jako býk s toreadorem. Prach se zvedal ze země, Richie zuřivě drtil startér a zároveň sledoval, jestli je Steve v pořádku.
K autu dorazil třetí z motorkářů. Richie zatáhnul okýnko. Kluk se ho snažil rozrazit loktem a u toho řval, ať vyleze ven. Ve zpětném zrcátku stále pokračovala bitka. Ten, co dostal ránu do ohryzku se však mezitím zotavil a vzal ze země zbraň. Motor naběhnul, Richie zařadil zpátečku a namířil to rovnou na něj. Těsně předtím, než ho nabral kufrem, zazněl výstřel. Zastavil, zařadil jedničku a snažil se v prachu rozpoznat, jak je na tom Steve. Ten se ale sesunul k zemi s čistým průstřelem pod okem.
Hlasité předčítání
Opět moc hezké.