Z úvah a driemot ju prerušil zvuk bytového zvončeka.., prikryla malého a ponáhľala sa ku dverám zistiť, kto vyrušuje…Milan… Stál tam , skoro ho nespoznala, poblednutý v tvári, pochudol, veľké kruhy pod očami…Prečo nadal vedieť o sebe ? Čo sa také stalo, že musel naraz odísť ? Prečo nikomu nič nepovedal ? ..Prvé slovo, ktoré vyšlo z jeho úst bolo.. zomrela…
S Milanom sa zoznámila , keď chodievala s malým na návšteve ku Katke, nepadli si vôbec do oka, ona žila iba pre dieťa a spomienkou na Petra . Vôbec nemala úmysel riešiť svoju samotu…Zopár krát sa takto stretli, prehodili pár slov a to bolo všetko.. Časom si všimla , že Marek si s Milanom začínajú rozumieť…..Aj v tej krátkosti času, čo boli spolu postrehla že tí dvaja….sa akoby našli…Doma dlho uvažovala, spomienky na Petra boli stále živé a aktuálne, videla ho všade v byte, stále lovila v predstavách, ako by to bolo, keby .tu bol on, ale nie je….
Nebolo to citové spojenie . Áno nejaká náklonnosť bola, či skôr vznikala, ale bariéra, ktorá ju gniavila, sa zatiaľ nedala odstrániť.. Ešte nežili v jednej domácnosti, no i tak Milan jej všemožne, ako vládal pomáhal. Veľmi si všetko vážila, úsmevom aj pekným slovom sa mu za všetko odvďačovala.. Milan bol normálny obyčajný muž, bežný typ, sympatický možno aj bol, ale Viera mala stále pred očami obraz Petra a nechcela vidieť rozdiely, ktoré obidvoch mužov od seba odlišovali.. Ale Markovi bolo toto jedno, vždy keď Milan ku nim prišiel, rozbehol sa za ním , vyskočil mu do náručia a už tých dvoch nedokázala od seba odlepiť…Brával ich na výlety a Viera začínala v kútiku žiarliť na lásku, o ktorú sa začínal Marek medi Milanom a ňou deliť.. Stále niečo obidvom priniesol, hoci len drobnosť, ale aj takáto jeho pozornosť jej neunikla…Nie , nekupoval si ich darmi, videla, že mu na nich čoraz viac záleží..
Preto nechápala, čo sa mohlo stať, že sa neozval…Sadol si v kuchyni na stoličku, Marek akoby vycítil, že je u nich niekto a pricupital do kuchyne a ako uvidel Milana, už ho stískal ako vládal malými rúčkami a aj Milan opätoval nežným objatím malému uvítanie…
Postupne sa rozhovoril, prečo sa neozval.. Asi by sa mu vtedy ťažšie vysvetľovalo, že jeho bývalá priateľka s ktorou sa už dávnejšie rozišli, potrebuje od neho pomoc. Väčšiu, akú práve potrebovali Marek aj s Vierou.. Nie, neopustil by ich, nedokázal by to, ale minulosť ho spájala s Jarmilou. .Poznali sa niekoľko rokov, nejaký čas žili spolu , kým postupne nezačínalo dochádzať k drobným hádkam a nezhodám, väčšinou ich spúšťala Jarmila . Nevedel pochopiť čo sa deje, kým raz nenašiel svoje veci pred dverami jej bytu.. Vtedy mu až došlo, že je definitívny koniec, nepokúšal sa jej zazvoniť.. Bol koniec, tak čo mal riešiť…
Nápad – ★★★☆☆
Příběh o ztrátě milovaného člověka a hledání nové životní cesty je sice klasickým motivem, ale přistupujete k němu s velkou dávkou lidskosti a upřímnosti. Zápletka se odvíjí velmi přirozeně, bez zbytečného patosu, a nese krásnou nosnou myšlenku, že i po těžkých ranách osudu lze najít druhou šanci na štěstí. Pro příště by stálo za to zkusit do děje zakomponovat nějaký nečekanější zvrat nebo originálnější prvek, který by text výrazněji odlišil od běžných vztahových dramat.
Atmosféra – ★★★★☆
Práce s emocemi je jednoznačně nejsilnější stránkou celého textu a je vidět, že se do postav dokážete hluboce vcítit. Velmi oceňuji drobné smyslové detaily, jako je vůně chladnoucí kávy, slunce opírající se do tváře nebo tikot hodin, které čtenáře okamžitě vtáhnou do vnitřního světa hrdinů. Melancholická nálada plynule a uvěřitelně přechází do pocitu naděje a hřejivého rodinného štěstí, což ve čtenáři zanechává velmi příjemný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi bohatou slovní zásobu a silný emotivní náboj, díky kterému se příběh čte plynule a dokáže udržet pozornost. Je však nutné zapracovat na interpunkci a formátování, protože nadužívání teček (..) a překlepy v mezerách zbytečně narušují jinak hezký čtenářský zážitek, i když obsahově je dílo silné. Také časté a náhlé skoky mezi minulostí a přítomností by si zasloužily jasnější oddělení (například odstavci), aby se čtenář v dějových linkách neztrácel.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi dojemný a citlivě napsaný příběh, který ukazuje váš velký potenciál pro psaní psychologické a vztahové prózy. Ačkoliv text potřebuje důkladnější redakční úpravu a učesání formy, jeho srdce a upřímnost dokážou čtenáře oslovit. Pokračujte ve psaní, máte dar předávat hluboké emoce, jen se nebojte dát svému vyprávění pevnější a přehlednější strukturu.