Dnes kontroluje, či nič nechýba, na nič nezabudli, či je všetko pripravené k sťahovaniu do nového bydliska. Utrela si slzy pri spomienke, ako ju Milan požiadal o ruku. Je šťastná, veď ešte pred rokom, by na niečo také ani nepomyslela, v hlave stále nosila obraz Petra a Marek vypĺňal jej utrápené dni.
Do kostola vošla pred polrokom a len náhodne. Marek začal chodiť do škôlky, Vieru privítali v pôvodnom zamestnaní, práce v nej mala nad hlavu. Cesta domov viedla popri kostole, život jej priniesol obrovské zmeny, na prste sa ligotal zlatý zásnubný prstienok s diamantom, cítila, že to, čo sa práve deje má nejaký pôvod, dôvod, niečo nevysvetliteľné, za čo sa patrí poďakovať. Ale ako a komu ? Je niečo tam hore, to áno.. Vošla do kostola, z vonka sa nezdal taký priestorný, ako zvnútra. Vpredu stál vysoký vyzdobený oltár, niekoľko zažatých sviec vytváralo príjemnú kulisu, bolo tam úplné ticho. Posadila sa do poslednej lavice a dívala sa po stranách, Vpravo stála socha pána Ježiša, vľavo panny Márie, tie postavy mala stále v pamäti z detstva, pri stenách stáli ďalšie sochy rôznych svätcov. Privrela oči a myslela na svojich najbližších, na smútok, na radosť, neznámu ďakovala za dary, za lásku, zdravie. Počula kroky, niekto k nej prichádza, obzrela sa, bol to starší kňaz. Už bol úplne pri nej, môžem si prisadnúť ?., spýtal sa a hneď si aj sadol, nečakal na odpoveď.. Chvíľu ticho sedeli, spriadala myšlienky, čo povie, čo od nej chce ? Opýtal sa. Tu ste ešte nikdy nebola, však ? Nie, kedysi dávno som chodievala, ale len občas inde do iného kostola. Pokračoval. Chcete sa so mnou pomodliť ? Pamätáte si modlitby, viete sa modliť ? Myslím, že viem, ešte si čo to pamätám. Začal, V mene Otca i Syna i v Ducha svätého, potom pokračovali Otčenáš, Zdravas, Sláva. Keď skončili s modlitbami, opýtal sa, čo ju sem priviedlo, či ju niečo trápi alebo naopak. Ako kňazovi vysvetlí, že ju sem priviedla iba náhoda, vracia sa domov z práce a na chvíľu sa tu zastavila, poďakovať a venovať spomienku tým, ktorých sme milovali a ktorý nás už opustili. To je od vás pekné, povedal kňaz, ak budete mať opäť čas a budete sa chcieť porozprávať, odovzdať poďakovanie aj prosby Bohu, kostol je každý deň otvorený pre všetkých. Kňaz ju požehnal krížikom na čelo a na to sa rozlúčili. Stihla ešte povedať, že určite opäť príde, je tu pekne a pokojné ticho.
Nápad – ★★★☆☆
Příběh o ztrátě milovaného člověka a hledání nové životní cesty je sice klasickým motivem, ale přistupujete k němu s velkou dávkou lidskosti a upřímnosti. Zápletka se odvíjí velmi přirozeně, bez zbytečného patosu, a nese krásnou nosnou myšlenku, že i po těžkých ranách osudu lze najít druhou šanci na štěstí. Pro příště by stálo za to zkusit do děje zakomponovat nějaký nečekanější zvrat nebo originálnější prvek, který by text výrazněji odlišil od běžných vztahových dramat.
Atmosféra – ★★★★☆
Práce s emocemi je jednoznačně nejsilnější stránkou celého textu a je vidět, že se do postav dokážete hluboce vcítit. Velmi oceňuji drobné smyslové detaily, jako je vůně chladnoucí kávy, slunce opírající se do tváře nebo tikot hodin, které čtenáře okamžitě vtáhnou do vnitřního světa hrdinů. Melancholická nálada plynule a uvěřitelně přechází do pocitu naděje a hřejivého rodinného štěstí, což ve čtenáři zanechává velmi příjemný dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi bohatou slovní zásobu a silný emotivní náboj, díky kterému se příběh čte plynule a dokáže udržet pozornost. Je však nutné zapracovat na interpunkci a formátování, protože nadužívání teček (..) a překlepy v mezerách zbytečně narušují jinak hezký čtenářský zážitek, i když obsahově je dílo silné. Také časté a náhlé skoky mezi minulostí a přítomností by si zasloužily jasnější oddělení (například odstavci), aby se čtenář v dějových linkách neztrácel.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi dojemný a citlivě napsaný příběh, který ukazuje váš velký potenciál pro psaní psychologické a vztahové prózy. Ačkoliv text potřebuje důkladnější redakční úpravu a učesání formy, jeho srdce a upřímnost dokážou čtenáře oslovit. Pokračujte ve psaní, máte dar předávat hluboké emoce, jen se nebojte dát svému vyprávění pevnější a přehlednější strukturu.