,,Vezmi si příklad z Ohyna a ostatních, kteří se mi klaní až k zemi. Přijal jsem tě zpátky, dal ti místo vedle sebe, abys byla po mém boku. Ale vidím, že toho stále nejsi hodna!”
Jeho zamračená tvář a vrčivý hlas mi lezly na nervy. S klidem jsem odpověděla:
,,Pokud trváš na tom, že jsme nerozluční, přestaň mě pořád něco vyčítat. Jestli tu mám být, chci, abys mě přijal takovou, jaká jsem, a nechtěl mě měnit!”
Obrova tvář potemněla a jeho hněv zhoustl jako bouřkový mrak. Tentokrát jsem necítila strach, jen lhostejnost k jeho hrozbám. Obr se prudce zvedl, až shodil židli, a zavrčel:
,,Toho budeš litovat!”
Poručil Ohynovi, aby mě hlídal, a zmizel. Ohyn s kamenným výrazem zvedl židli, zasunul ji zpátky ke stolu a podíval se na mě temným pohledem.
,,Neměla bys pána takto provokovat,” pronesl tiše, ale jeho hlas zněl jako varování. ,,Když nedokáže ublížit tobě, ubližuje někomu jinému místo tebe.”
Pohoršeně jsem odvětila: ,,Jak můžeš říct, že mi neubližuje, když to vidíš na vlastní oči?”
Ohyn zakroutil hlavou a sykl: ,,To ještě nic není oproti tomu, co tu zažívám já nebo ti, co tu byli před tebou… S tebou si jen hraje. Kdybys poznala jeho skutečnou krutost, nebyla bys tady.”
,,A kde bych byla?” zeptala jsem se, cítíc, jak mi z jeho slov běhá mráz po zádech.
“V Říši Mrtvých,” odpověděl suše.
Rozčilená jsem vstala od stolu a prohlásila: ,,Nechci tu dál být! Obr odešel, tak půjdu taky!”
Ohyn mi zastoupil cestu a jeho pohled se rozžhavil jako plamen: ,,Nikam nepůjdeš. Pán mi přikázal, abych tě hlídal, a já jeho rozkazy na rozdíl od tebe splním.”
Ohyn se ke mně přiblížil, až jsem před ním začala couvat. Jeho tvář zrudla hněvem a celé tělo vzplálo plameny. Nahnal mě k obří posteli a stál nade mnou jako anděl pomsty.
,,Dobře, Ohyne, uklidni se! Nemusíš být jako obr!” snažila jsem se ho zchladit.
Jeho plameny však vzrostly ještě víc, až jsem se musela schovat pod postel s druhé strany postele. Náhle padl na kamennou podlahu, z jeho úst se vydralo zmučené zavytí a já cítila, že situace se stává neúnosnou. Nakonec jsem byla ráda, že se obr vrátil.
,,Kde je?” zahřměl na Ohyna.
,,Je pod postelí. Nahnal jsem jí strach, chtěla utéct,” odpověděl Ohyn, jeho hlas zněl mdle.
Obr se sklonil a nakoukl na mě pod postel,poručil:,,Vylez a neschovávej se tam,chci ti něco ukázat!“
Nechtělo se mi a nevylezla jsem:,,Obr zařval:,,To nejsi ani trochu zvědavá?“
Nějak jsem tušila,že to bude asi něco moc zlého!A taky že bylo!
Když jsem nevylezla, obr ztratil trpělivost a přikázal Ohynovi, aby mě vytáhl. Jeho žár pohasl, vypadal zašedle a unaveně.Ohyn mě vytáhl s pod postele,už nebyl vůbec tak strašidelný,obr mě pevně chytl a odvedl do přijímacího sálu. Tam stály dvě ohavné obludy, obří červi s hladkými hlavami, beze stop po vlasech. Jejich oči byly malé a zlé, z tlam plných zahnědlých zubů kapala slina. Vedly mezi sebou drobný zelený přízrak – Bojku Rybáka.
Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale obr mě nepustil. Hodil obludám odměnu a odvětil: ,,Od teď je mým zajatcem. A bude záležet jen na tobě, jak se k němu budu chovat.”
Hlasité předčítání
