A pak, z ničeho nic, celý prostor zalilo ostré bílé světlo. Bylo to tak nečekané, až jsem se samým leknutím sesul k zemi. Málem jsem oslepl, jak se mé oči nestihly přizpůsobit tak prudké změně osvětlení, ale nakonec jsem to zvládl.
Co to kruci je? Pomalu jsem se zvedal na nohy a přitom zkoumal světlo před sebou. Byla to vlastně jasně zářící koule světla, levitující ve vzduchu. Bylo to zvláštní, nikdy jsem nic takového neviděl. Něco mě k ní táhlo, byl jsem jako hmyz vábený mucholapkou. Zároveň jsem se ale podvědomě trochu bál přiblížit se k té věci, vůbec jsem nevěděl, co by to mohlo být. Světlomety auta? Ne. Něčí baterka? Na to bylo světlo příliš jasné. Slunce? To by se neobjevilo tak náhle. Jeho původ pro mě byl jednou velkou neznámou, ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem se konečně mohl trochu orientovat kolem sebe.
Měl jsem pravdu. Celou dobu jsem se opíral o tmavě zelenou železobetonovou zeď, na které se nyní odrážely matné odlesky světla. Musel jsem se nacházet v nějakém tunelu, ale jak jsem se sem dostal? Stále jsem si na nic nemohl vzpomenout, jen matná bolest hlavy mi napovídala, že jsem včera asi pěkně vyváděl.
Opatrně jsem kráčel naproti světlu. Tajil se mi dech a nohy se nervózně třásly. Jak jsem se k němu začal pomalu prsty natahovat, zdálo se, jakoby ztrácelo na síle. S každým dalším krokem světlo sláblo a sláblo, až nakonec pohaslo úplně. Byl jsem na konci tunelu, osvětleném slabě blikající žárovkou. Přede mnou stály obyčejné dřevěné dveře se zlatou klikou. Konečně svoboda! Byl jsem tak šťastný, až mi do očí vyhrkly slzy. Vzal jsem za kliku a vstoupil.
Za nimi mě ale nečekal žádný východ, žádná rozkvetlá louka, žádné město. Jen malá čtvercová místnost bez oken, s rostoucí černou plísní na zdech. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nebylo cesty odsud. Mé hrdlo sevřela úzkost. Připadalo mi, že stěny se přibližují, že mě chtějí rozdrtit a navždy pohřbít ve svých útrobách.
Najednou jsem ale uslyšel podivný cvakavý zvuk. Malá žárovka visící ze stropu osvětlila celou místnost zlatým světlem. Až teď jsem si všiml, že se uprostřed místnosti nacházel velký stůl s dvěma židlemi. Na jedné z nich seděla dívka. Dlouhé černé vlasy jí splývaly až po ramena, tvář křídově bílou, a rty krvavě rudé. Na sobě měla sněhově bílé šaty. Vypadala, jakoby se chystala na ples. Tak co sakra dělá tady? Pobaveně si mě prohlížela a usmívala se. Já jen nehnutě stál s ústy otevřenými dokořán.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Motiv probuzení v neznámu se ztrátou paměti a následné zjištění vlastní smrti je sice v literatuře poměrně častý, ale zpracoval jsi ho s upřímnou hloubkou. Zápletka o sebevraždě a pocitu zbytečnosti dává příběhu silný existenciální přesah a nutí k zamyšlení. Pro příště bys mohl zkusit k tomuto klasickému tématu přidat ještě nějaký vlastní, nečekaný prvek, který by ho více odlišil od ostatních děl s podobnou tematikou.
Atmosféra – ★★★★☆
Práce s náladou je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože skvěle zapojuješ smysly a buduješ napětí. Klaustrofobní temnota na začátku, kovová chuť krve i mrazivý chlad zasněženého lesa čtenáře naprosto vtáhnou do děje a vyvolají v něm úzkost. Závěrečný přechod do vesmírného klidu pak působí velmi katarzně a zanechává silný emocionální dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má velmi dobré tempo, čte se plynule a tvůj styl vyprávění dokáže udržet pozornost od první do poslední věty. V dialozích by to chtělo trochu ubrat na klišé frázích, aby reakce hrdiny působily přirozeněji, a dej si velký pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. “kamarádi hodily”, “dveře vyšly”). Nenech se ale těmito drobnými chybami odradit, tvůj text má skvělý spád a obsahově funguje výborně.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi emotivní a čtivou povídku, která se nebojí dotknout těžkých témat, jako je deprese a sebevražda. Přestože staví na známějším konceptu posmrtného čekání, tvé smyslové popisy a schopnost budovat atmosféru z ní dělají silný čtenářský zážitek. Zapracuj na gramatice a přirozenosti dialogů, ale rozhodně v psaní pokračuj, protože máš obrovský talent pro přenos emocí na papír.