Povídka

Tornáďan
Četba díla zabere cca 19 min.

   „Počkejte!“ Přerušil mou řeč uprostřed věty, „Jste makléř, nebo písmomalíř.“

„ Z čeho tak usuzujete?“ Zajímalo mě, jak k takovému výsledku došel.

   „Tak jste, nebo nejste?“ Nechal mne bez odpovědi.

   „Jsem písmomalíř.“ Vůl vstal a došel ke dveřím. „Asi má hlad. Pustím ho do kuchyně. Má tam misku s granulemi.“ Vstal jsem z křesla.

„Chce si hrát,“ prohlásil Utrum a já nechápal, proč to říká. Můj Vůl totiž vždy, když si chce hrát, přinese míček a položí mi ho do klína. Tentokrát se však prodral mezi mýma nohama a utíkal do chodby. Když jsem se vrátil z kuchyně s miskou žrádla, seděl Vůl u Utruma a zrovna mu pokládal míček na kolena. To bylo na mě už moc. Nachytal jsem se, jak žárlím na svého psa.

„Vždyť jsem vám to povídal. Já psům opravdu rozumím,“ chvástal se ten cizí muž a mě připadalo, že si ze mě souhrou náhod trochu střílí. Abych ho otestoval, navrhl jsem: „Tak mu řekněte, ať mi přinese bačkory.“ Snažil jsem se, aby můj úkol nezněl jízlivě.

   „Vy jste mi nerozuměl. Já psům rozumím, ale mluvím jen česky. Jestli však chcete, budu vám překládat vše, co řekne.“

Vůl uviděl, že pokládám k jeho nohám misku a otráveně zamručel.

   „Prý si ty kulaté keksíky máte strčit, no však víte kam. Nemáte se upejpat a máte jít do lednice pro párky.“

Když pominu můj chvějivý pocit, který se mi čím dál víc rozléval tělem a byl způsoben vínem, musel jsem si přiznat, že mi jeho prohlášení nahrnulo krev do hlavy. Zdálo se mi, že je cizinec šarlatán. Neodpověděl jsem mu a snažil jsem se rozumně uvažovat. Ta voda ve sklepě by se dala odvodit. Každá voda ve sklepě načichne místními pachy. Že si Vůl chtěl hrát, poznal zřejmě nějakým pohybem či gestem mého psa a v lednici má párky skoro každý. Bylo by nejlepší nedělat vyvaleného a pustit se do normální konverzace.

   „Čím se živíte vy?“ Snažil jsem se, aby má otázka zněla nenuceně a konverzačně.

   „Mám obchod se zvířaty. Možná bych však měl použít minulý čas. Nevím, jak se dostanu zpátky. Nikdy jsem v tomto světě nebyl.“

Pravděpodobně chtěl říct v tomto městě, ale neopravoval jsem ho.

   „Ráno to vyřešíme. Ustelu vám na pohovce.“

Sotva jsem dořekl větu, ozvala se další rána a zhaslo světlo. V nastalé tmě jsem ucítil, že si Vůl přelezl a uložil své staré kosti k mým nohám. Udělalo mi to dobře. Jako mávnutím proutku jsem mu odpustil tu malou nevěru a podrbal ho za ušima.

   „U vás vypínají na noc elektřinu?“

Jeho otázka mě skoro urazila. Nejsme přece někde v zapadlém konci světa. Chvíli jsem hrabal v šuplíku, než jsem našel svíčky a sirky. U krbu je nepotřebujeme, ale v ložnici bych se přerazil.

„Dobrou noc. Kdyby vám byla zima, tak tam hoďte nějaké polínko.“ Pokynul jsem hlavou ke krbu a zapálil svíčku. Poté jsem vyšel po schodech do ložnice, kde na sebe spánek nenechal dlouho čekat.

 

Ráno bylo sladce slunečné. Sešel jsem potichu do kuchyně a začal připravovat snídani. Cestou jsem však pustil Vola na dvorek. Návštěvník spal a já se v klidu nasnídal. Potom jsem vyšel ven a s hrnkem kávy v dlaních přemýšlel, jak dlouho mi bude trvat úklid zahrady. Nejvíce starostí mi dělala ona reklamní cedule. Po kávě jsem se rozhodl vzbudit hosta.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku