Zakroutil hlavou:,,Řeknu ti, tohle je moc divný! Raději tě odvedu za obrem a ty mu o mě prosím neříkej…rád jsem tě viděl a znovu tě rád zase někdy uvidím!”
Objali jsme se a zašeptala jsem:
,,Taky tě zase ráda uvidím!”
Bojka mě doprovodil až na ostrov a pak zmizel. Bylo mi najednou moc smutno a rozbrečela jsem se…
🪙 5. Zpátky na ostrově
V tom se u mě objevil Moran! Vzal mě do náruče a křikl:
,,Už jsem ji našel!”
Odnesl mě k obrovi a Ínemak si oddechl a zavrčel:
,,Kam ses to ztratila?”
Viděla jsem, jak s té malé nory je velká obří díra a jak od tam nosí truhle i pytle pokladu. Moran se zeptal:
,, Ukážu jí poklad, než ho všechen odtáhnou na lodě!”
Ínemak kývl a Moran mě provedl rozbořenou norou do velké zvláštní a hezké jeskyně. Na zemi bylo vysypáno plno zlatých mincí a různých barevných kamenů, rozhlížela jsem se tu a všimla si, že mě pozoruje ten starý věštec i jeho matka. Otřepala jsem se hrůzou a pošeptala Moranovi:,,Raději chci pryč!”
Moran se zasmál:,,Ale jdi, snad by ses tu nebála, chceš vidět, co zůstalo z krále Vln?”
Ani nečekal na odpověď, odvedl mě do nejtemnější části jeskyně, kde odpočívala zlatě ozdobená kostra krále Vln. Byl tu usazený ve výklenku a zabalený do zlatého pláště. Měl na hlavě zlatou korunu. Na místě očí se mu leskly dva velký smaragdy a v jeho ruce měl podivně zářivé žezlo, které mělo na špičce obří perlu.
Moran zašeptal:
,,Tohle byl prapředek Lucindy, kdyby ženský věděly o tomhle obřím pokladu, tak už tu dávno není! Strhaly by z něj všechno…ale my ho necháme, tak jak tu je a ani se ho nedotkneme!”
Potichu jsme odešli s toho podivně smutného místa smrti. Najednou ke mě přistoupila věštcova matka, vzala mi levou ruku a já zděšením vykřikla. Omluvila se, že mě nechtěla vyděsit. Moran mě vzal do náruče a odnesl raději pryč k obrovi. Ínemak dohlížel na všechny, kteří odnášeli poklad na lodě, aby se žádný už neztratil a když mě k němu Moran přivedl tak poručil Moranovi, aby mě vzal na loď a nechal už odpočívat u Normana!
Moran kývl, že mě odnese na loď, když se ozval hlas věštce:
,,To její znamení by se mohlo hodit!, našli jsme zapečetěnou truhlu bez zámků bez klíčů, nedá se otevřít, ani rozbít, mohl by být vevnitř ten klenot! Mohla by ji otevřít!”
Tak Ínemak zavrčel:
Hlasité předčítání