,,To ještě není jisté…!”

🌫️ 2. Strastiplná cesta do středu ostrova

Procházení zdánlivě pustým ostrovem bylo nebezpečné, byly tu nepředvídatelné pasti, propasti i masožravé rostliny! Cesta vedla kolem děsivých močálů, se kterých to bublalo a pára mlžila tak silně, že jsme se museli všichni k sobě přivázat lanem,aby jsme se neztratili. Několik námořníků padlo i přes věštcovo varování. Věštec s jeho matkou šli první a vedli tak celou skupinu, hned za nimi šli obr s Moranem a docela se pořád něčemu smáli. Myslím, že byli oba opilí a tak jim tahle nebezpečná výprava přišla víc k smíchu.

Já s Normanem a starou pirátkou Oldou jsme šli až skoro na konci. Olda se opírala o hůl a v druhé ruce si nesla flašku, za ní už šel jen malý Fousek, muž podobný kocourovi, který byl malý tlustý a skuhravý, ale unesl toho víc, než ostatní, táhl přes rameno velký pytel, skoro větší, než on sám!

Norman celou cestu pořád něco bručel, tak stejně jako i stará pirátka, ti dva se úplně doplňovali. Ale kvůli jejich bručení jsem pak neslyšela o čem se baví ve předu.

Malý pan Fousek, kterého ti dva nijak neposlouchali měl podobně skuhravý řeči, jako Norman s pirátkou, byli plni obav…

Věštec zastavil výpravu a upozornil všechny, že tu začíná území Bažiňáků a aby se drželi těsně za sebou a nedotýkali se visících lián!

Tohle temné děsné území nebylo tak náročný, jak potom slézat klouzavým kopcem dolů. Někdo by řekl, malý ostrov, tam se všechno najde hned! Ale nenašlo, tohle byl snad ten nejpodivnější střed ostrova! S jedné strany velký kopec, s druhé bažiny a hrozivě vypadající masožravý rostliny, který věštec uspával divným prachem, který prášil před sebou. Konečně jsme sestoupili k hadí bráně. Tolik hadů pohromadě jsem snad ještě nikdy neviděla. Věštec je odháněl kouzlem a ohněm, hadi mizeli a brána se otevřela. Cesta za branou byla slizká, klouzavá a vedla k točitým schodům, které podivně zářily, vypadaly jako s křišťálu, nebo s ledu? Pod obrem praskaly a my za obrem jsme šli po střepech.Norman mě dovolil vylézt mu na záda. Obr se otočil a raději mě od Normana vzal k sobě. Byla jsem ráda, u obra mi bylo bezpečněji.

Cesty podzemí byly zatopený! Normana něco kouslo do nohy a strašlivě zařval. Malý pan Fousek se Normanovi snažil ránu ošetřit a zavázat. Moran Normana vedl pod paží,aby tu starouš nezůstal sedět. Cesty v podzemí byly jako spletité bludiště, podobné tomu, jaký vede i od Děsmana, akorát tady to bylo po kolena zatopený. Věštec i jeho matka se snažili vodu s kouzelnou holí před sebou oddělovat do stran, bylo to celkem zajímavý, pak tu bylo rozcestí a podivný svítící portál. Věštec varoval, aby se portálu nikdo ani nedotkl a nedíval se do něho. Ale jeden pirát s Normanovy bandy neposlechl a portál ho vcucl a pak s portálu vystoupil moc děsivý netvor… vrhl se na nejbližšího, který akorát hlásil zmizení svého přítele!