Ínemak na to zavrčel:
,,Všechen poklad je rozdělen na víc dílů, o váš díl nepřijdete! Hned jak budeme v přístavu, odnesete si své i bez toho klenotu!”
Věštec obrovi moc děkoval a Ínemak se zasmál:,,Je to i vaše zásluha, že si odvážíme tolik cenností, zlata a všeho! Bez vás by se tahle výprava nikdy neuskutečnila a jsem za ni rád!”
Podíval se na mě a zavrčel:,,Tak snad se ti taky líbila, co?”
Zasmála jsem se a objala obra:
,,Jo díky, bylo to vážně dobrodružství, třeba zase můžeme brzo někam takto vyplout?”
Ínemak zafuněl:,,Už raději dlouho ne a ty už jdeš spát!”
Popadl mě a zmizel do své kajuty, uložil mě a poručil:
,,V klidu tu spi, hned jak se vrátíme, povolám Marmonda, aby ti uspal to tvoje prokleté znamení, snad to tu zvládneš v klidu přečkat!”
Fňukla jsem: ,,Ne, nezvládnu!”
Ínemak nespokojeně mlaskl:,,Neštvi mě! Vzal jsem tě sebou, tak se snaž tu být hodná a spát, jinak už tě příště nikam nevezmu!”
Tvářil se na mě hrozivě obr. Tak jsem se raději schovala pod přehoz a slíbila, že tu budu spát.
Když obr zmizel a já jsem osaměla, myslela jsem, že za mnou přijde zase stín…
🌑 7. Marmond se vrací
Ale místo stínu se tu objevil Marmond a za ním jeho tři děsivý stínový postavy, vyděsil mě a hned mě vyzvedl k sobě do náruče, zašeptal:
,,Věděl jsem, že tě obr neuhlídá! A já tu jsem pro tebe!”
Vyděšeně jsem vyhrkla:,,Marmonde neodnášej mě pryč! Ínemak tě příjme zpátky!”
Marmond se zle zasmál:,,Ale já tě i přes to odnesu k sobě!”
Najednou se mnou zmizel, odnesl mě do podivně zatemnělé komnaty. Bylo mě s něho otřeseně, fňukla jsem:
,, Nechci tu s tebou být!”
Marmond zahučel:
,,Ptal jsem se snad? Jen ať si ke mě pro tebe obr přijde…nechovej se nevděčně! U mě jsi v bezpečí víc, než na té odporné lodi! Tvůj Ínemak o tebe až zas tak moc nestojí, když tě nechává samotnou!”
Tak jsem řekla:,,Ale jo stojí, jinak by mě přeci nevzal sebou!”
Marmond se ušklíbl:,,Kdyby věděl, co vím já, tak už by o tebe nestál!”
Byla jsem s Marmonda nešťastná, rozbrečela jsem se a najednou bylo ráno…
Hlasité předčítání