9. Normanovo utrpení
Vězení bylo poloprázdné.
Bylo tu temno a ticho, asi už všichni spali a pak se rozlehl Ínemakův řev!
Obr zařval na Zoltyho: „Odemkni Normanovu klec!”
Byla jsem z toho docela vyděšená a prosila: „Ínemaku, prosím, nezavírej mě tu zas!”
Obr zavrčel: „Neměla jsi chtít utíkat k Silverovi, varoval jsem tě a neposlechla jsi! Tak si tu teď trp s Normanem a nemysli si, že pro tebe hned přijdu!”
Ínemak mě strčil za mříže a zamkl klec. Pokýval na mě hlavou. „Aspoň si budeš pamatovat, že mi nemáš co utíkat k Silverovi!”
Pak poručil Zoltymu, aby hlídal, a zmizel.
Zolty vypadal unaveně, zmláceně a nic neříkal, zatímco Norman na mě spustil: „Takže opět chtěla k Silverovi? To jsi si teda pomohla, co? Nenapravitelná! Jsi hloupá, že utíkáš pánovi k jeho největšímu nepříteli!”
„No a co? Tobě to může být přeci jedno,” odpověděla jsem. „Nemusíš mi na to vůbec nic říkat!”
Norman protivně zabručel: „Jak jedno! To mi teda není vůbec jedno, když mě tu pán uprostřed noci takto probudí ze spánku a hodí mi sem tu, která může za to, že tu jsem uvězněný! A mě to má být podle tebe jedno?”
Norman vypadal hrozivě. Couvla jsem až k mřížím a řekla: „Tak si mě nevšímej a spi dál, jako bych tu ani nebyla!”
Norman se postavil, zarachotil řetězy a zařval: „Právě jsi mě připravila o spánek! O co mě chceš připravit dál?”
Dívala jsem se na Normana a přemýšlela o něm. Proč je vlastně tak protivný? Ten jeho zlý pohled, ze kterýho se mi dělalo zle, už mi nepřipadá tak hrozný jako dřív.
Zeptala jsem se ho: „Proč myslíš, že tě chci o něco připravovat?”
Norman houkl: „Jaký proč? Si myslíš, že nevím, proč tě tu pán zavřel? Určitě teď budeš čekat, až zaspím, a pak mě zabiješ! Co?”
Najednou mě bylo Normana líto. „Nechci tě zabít, ani se k tobě nepřiblížím!”
Norman se zle zasmál: „A to mě má jako uklidnit? No co ty zbabělá, když mě tedy nechceš zabít, řekni proč myslíš, že tě tu pán ke mně asi zavřel?”
Norman se zhroutil k zemi a ztěžka povzdechl. „Co jsem komu tak strašného provedl, že mě musel potkat tak hrozně nespravedlivý osud?”
Tak jsem mu odpověděla: „Třeba když se udobříš s Moranem, tak tě obr zase pustí a budeš žít tak stejně jako před tím!”
Norman se na mě hrozivě podíval: „Nic už nebude jako před tím! Ty jsi mi úplně všechno zničila! Co si vlastně myslíš, že se dá zapomenout jen tak na všechny ty křivdy a neštěstí, které jsi způsobila mé dceři?”
„Tak to přeci není! Ty sám jsi nespravedlivý, kdyby ses nechoval vražedně, nebyl bys tu v řetězech a nemusel jsi tu teď trpět zavřený v mé společnosti!”
To Normana rozesmálo. „No jo, z tvého pohledu se to tak zdá být v pořádku, Norman je ten nejhorší vrahoun a zaslouží si tu trpět! Co? Ale co ho k tomu asi tak dohnalo, aby takový byl, to už je nad tvoje chápání!”Jeho hlas ztvrdl,bručel na mě:,,Máš v hlavě jen koho kde svedeš, ale co všechno tím způsobíš, už tě nezajímá! Však on to obr za tebe nějak vyřeší!Co?”
Naklonil se ke mě blíž:,, Ale tohle s Normanem budeš muset zvládnout ty sama!”
Jeho úsměv byl jedovatý:,,A jak to asi chce zvládnout, když je tak zbabělá? Raději uteče pánovi za Silverem, to jí jde nejlíp! Ale postavit se svým démonům, to je výzva, kterou nedáš!”
Tak jsem se zeptala: „A ty se svým démonům snad dokážeš postavit?”
Norman se zarazil, natáhl se tu přes celou zem,zavřel oči a neodpověděl. Vypadal, že snad zaspal? Nebo… že by přemýšlel?
Po chvíli, kdy Norman takto ležel se zavřenýma očima, jsem na něj zašeptala: „Co neodpovídáš? Ty spíš?”
Zolty, který stál pořád u mříží a mlčky poslouchal náš rozhovor, unaveně zašeptal: „Nech ho spát, ať je tu aspoň na chvíli klid, jo?”
Tak jsem se zhroutila k mřížím a řekla: „Jak jen to tu mám v klidu přečkat?”
Zolty si hlasitě zívl a zahučel: „Nestěžuj si, však tě tu obr určitě dlouho nenechá!”
A měl pravdu. Obr se tu z ničeho nic objevil a vzal mě bez řečí zpátky k sobě. Byla jsem už tak moc unavená, že jsem zaspala asi tak stejně rychle jako Norman…
Ráno mě ale vůbec nešlo vstávat. Vadilo mi, že tu není ten ve stínu, nebo tu byl a já jsem to zaspala? Když jsem nezvládla navštívit Silvera, přála bych si, aby mi ten ve stínu zase povídal o Silverovi, tak, jak mi to minule slíbil. Možná to všechno, co jsem právě prožila, bylo náročný i pro toho ve stínu?Nebo jen čeká na správnou chvíli,kdy se ukáže?
Hlasité předčítání