Obr na to kývl, postavil mě na zem a zavrčel: „Tak začni, ať už to má za sebou!”
Jenže pak se mi z dlaně začalo kouřit.Obr mě popadl a rázně zamířil za závěs. Tam mě hodil do kašny a rozzuřeně zavrčel: „Žádné mizení! Už toho bylo dost! Ty tohle znamení mít nebudeš!”
Ínemak mě držel dlouho pod vodou. Pak zavolal na Ohyna, aby mi donesl černé šaty a poručil mu, aby mi pomohl se převléct. Obr odešel pryč a něco chvíli řešil s Čaroměnem.
Zůstala jsem u kašny, mokrá, třesoucí se, se slzami v očích. Nechtěla jsem, aby mi Ohyn pomáhal.
Přimhouřil oči a tiše zasyčel: „Nezdržuj, nebo to povím pánovi!”
2. S Ohynem u kašny za závěsem
Podívala jsem se na Ohyna a odsekla: „Tak mu to klidně jdi žalovat a nezdržuj se tu se mnou.”
Ohyn se zatvářil lítostivě, sklonil hlavu a tiše zašeptal: „No tak, bude to v pohodě. Myslím, že Čaroměn tě toho znamení zbavit nedokáže. Přišel totiž obra přemluvit, aby propustil Nata Přivolávače! Víš, toho, kterého obr drží zapečetěného v nepropustné truhle. Tohle je jen Čaroměn—moc toho, krom proměn, nesvede.”
Podal mi černé šaty. „Pojď, převlékneš se, aby se pán nezlobil a nepotrestal nás.”
Zamyšleně jsem se na něj podívala,zeptala se: „A jak to víš? Propustí obr Nata?”
Ohyn zaváhal. Pak se zamračil,zašeptal: „Nepropustí. Čaroměna znám—když neuspěl s přemlouváním obra, určitě vymyslí jiný plán, jak ho přimět, aby Nata propustil. A ty se uklidni, raději moc pána nerozčiluj.”
Nechala jsem se převléct, ale pak jsem to už nevydržela. Když mi Ohyn upravoval šaty, tak jsem ho objala.
„Ohy, prosím, zmizíme spolu k Silverovi do svatyně. Schováme se tam a poprosíme ho, aby nám pomohl, ano?”
Ohyn mě okamžitě odstrčil. Jeho oči blýskly výstrahou. „To ne! Na to vůbec nemysli! Silvera neohrožuj! Musíš být silná a zvládnout to tu bez útěků a malérů. Zbytečně bys pohněvala pána… a ohrozila Silvera!”
Podívala jsem se na Ohyna zblízka—do jeho zarudlých očí…Myslím,že přes všechny obrovy zákazy a trápení, má Ohyn Silvera pořád v skrytu své duše rád,i když nesmí!Kdyby se obr dozvěděl, co k Silverovi Ohyn cítí…Určitě by obr Ohyna moc trápil!
Najednou mi to bylo strašně líto,zašeptala jsem: „Promiň. Vím, jak moc si přeje Silver tě aspoň na chvíli obejmout. A ty si to přeješ taky! Bylo by to aspoň na chvíli krásné. To ti za to nestojí?”
Ohyn zasyčel: „Přestaň o tom mluvit. Utrpení od obra by mi za to vážně nestálo. A ani tobě by nemělo.”
Zmračila jsem se a vyhrkla:„Ale jo, mělo!”
Najednou se zavlnil závěs,až nás ovanul průvan,u závěsu stál král Moran,nakoukl a zeptal se: „Bude to ještě dlouho trvat?”
Obr zavrčel z druhé strany místnosti. „Nezdržujte se tam už! Nechtějte, abych si tam pro vás došel!”
Moran na něj kývl a oznámil: „Už se převlékla a je upravená. Můžeme ji tu nechat s Čaroměnem a jít na souboje, co?”
Obr zařval: „Tak vyjděte oba! Hned!”
Hlasité předčítání
