,,Nebul! Pojď projdeme se po pláži,provětráme hlavy a hned bude líp!”
Mě se s Normanem moc procházet nechtělo. Věděla jsem, že zas začne brblat, vést ty jeho hrozné řeči a taky že jo! Vyčetl mi:
,,Kdybys nebyla lenošná a splnila konečně, co se po tobě chce, už jsme se tu takto spolu nemuseli vůbec procházet! Jak dlouho mě tu ještě míníš trápit?”
Tak jsem pohla ramenem:
,,Dokud obr nezruší ten jeho protivný zákaz Ohyna!”
Norman na to zabručel:
,,Hmh! Takto vypadá, že tu budu trpět věčně?”
Podívala jsem se na Normana a řekla:
,,Však nemusíš trpět!”
Norman na mě zahučel:
,,A co tu podle tebe jako mám ještě dělat?”
Zasmála jsem se:
,,Třeba…Jít se opít za svojí bandou, pozlobit se s pirátkou, vadit se s Moranem, nebo se válet obrovi u nohou a skuhrat, že mě už dál nezvládáš hlídat a co všechno jsem ti zase provedla?”
Norman se zastavil, zatvářil se zhrzeně: ,,Tak jsi normální?”
Přišel mě moc zvážnělý a zamyšlený, tak jsem ho plácla do ramene a začala před ním utíkat, zavolala jsem:
,,Máš babu Normane!”
Norman nechápavě zahučel:
,,Jakou babu? No jestli myslíš tu starou pirátku, tak o ni vůbec nestojím… a kam valíš?!”
Pak mu to došlo a vykřikl za mnou do dálky: ,,No počkej! Já ti dám babu!”
Byla to legrace, až jsem už nemohla…
8. Zklamaný stín🖤
Po probuzení doma u mě seděl stín, zašeptal:
,,Tak to vypadá, že se svého amuletu snad nikdy nedočkám?”
Povzdechl.Podívala jsem se na něho jak tu vedle mě potemněle sedí a slíbila:
,,Ale dočkáš,jen to asi nebude tak snadné!Marmonda si přivlastnila paní Karmína,ale to asi víš?”
Stín se na to usmál:,,A ty jsi zase skončila s tím strašným Normanem!”
Pak zašeptal:
,,Docela mě to pobavilo!Ta obrova únava s oslavy a jeho nečekané přivolání Ohyna byla jeho viditelná slabá chvíle a ty jsi mu to pěkně předvedla,což se ani nedivím!S toho se jen tak nevzpamatuje!”
Kývla jsem:
,,Snad to Ohyn od obra moc neschytá! Ale víš, jinak to nešlo, jen padnout Ohynovi zase kolem krku a po tak dlouhé době odloučení mi nešlo se Ohyna jen tak hned pustit! Chce se mi s toho brečet!I s toho, že jsem tě zklamala a nezvládla Marmondovy vzít ten amulet!”
Stín mě objal, řekl:
,,Ne! Netrap se tím! Runová kletba zničením toho amuletu možná ani nepomine!Jen by mě zbavila Marmonda! Ale dál bych tu musel být, dokud nezvládneš rozluštit všechny znaky v té knize!”
Podivila jsem se:
,,To bych ale musela do skrýše za Děsmanem! On už mě vidět nikdy nechce! Zklamala jsem ho!Přes jeho zákazy jsem četla ty knihy, aniž bych rozuměla tomu, co čtu! Ale to určitě všechno víš!”
Stín si povzdechl: ,,Ano,vím!”
Naklonil se ke mě a zašeptal:
,,Ale věřím, že přes to všechno to zvládneš a dokážeš Děsmana přesvědčit, aby tě vzal na milost!”
Pak se rozloučil: ,,Nevzdávám to, ani ty to nikdy nevzdávej!”
Když zmizel osaměla jsem. Všechno to,co bych měla zvládnout,je na mě asi moc!






















