Ticho bylo tak hluboké, že se zdálo, jako by se zastavil čas. Jeho knihovna byla plná prastarých svazků — některé svázané v kůži, pokryté prachem a runami, které šeptaly, i když nikdo nemluvil.
Procházela jsem mezi regály, sahala na knihy, i když jsem věděla, že to nesmím. A pak jsem ji uviděla. Knihu, která vyčnívala. Byla celá černá, jako by pohlcovala světlo. Na hřbetě měla podivné znaky, rozmazané, jako kdyby se bránily čtení.
Uvnitř, na první stránce, stál jediný nápis:
,,NYRLOTH ENÁ!” Skrytý hlas. Prastaré tajemství.
Když jsem ho přečetla, něco se změnilo. Neviděla jsem to — ale z knihy vyšel stín. Pak tam stál někdo v černým plášti s kapucí!Kolem něho se linul temný kouř,zašeptal:,,Tousí!”
A pak najednou zmizel,lekla jsem se a vzbudila. Byla jsem vyděšená a pak se vyděsila ještě víc!Marmond!
Sledoval mě s těsné blízkosti, pokýval na mě hlavou a zašeptal:
,,Ten nebyl jediný! Jsi jich s těch knih vypustila víc! Ale jsou prokletí! Nikdy nebudou volní! Tenhle obzvlášť a tu prokletou runu nikdy nezíská zpátky, tak jak si myslí!”
Tak jsem se zeptala:,,Jak o tom víš?”
Marmond se zle zasmál:
„Neptej se! Na nic se mě neptej!“
Chtěla jsem říct a proč?, ale v tu chvíli se objevil Ínemak. Zvedl mě do náruče a odnesl do hodovní síně, ke stolu.
4. U stolu s paní Karmínou💃
U stolu seděla paní Karmína se svými společnicemi.
Obr se se mnou usadil hned vedle paní Karmíny a poručil: ,,Pozdrav se s paní Karmínou!”
Sesadil mě z klína a postrčil k ní. Dívala jsem se na ni asi moc obdivně – působila jako bohyně. Nesměle jsem jí podala ruku. Stiskla ji pevně a promluvila okouzlujícím, hlubokým hlasem:
„Ráda tě vidím.“
V tu chvíli se objevil i Marmond.Přistoupil k obrovi a padl mu k nohám. Tím na sebe strhl veškerou Karmíninu pozornost. Začal skuhrat, prosit a žadonit, aby mu dovolil zůstat — aspoň u jeho nohou…
Ínemak na Marmonda zařval:
,,Jdi zpátky do věže! Zmiz!”
Karmína se čaroděje zastala:
,,Neposílej ho do věže! Prosím! Ten tvůj čaroděj by se mi hodil! Propůjč mi ho na čas!”
Ínemak na to zavrčel: ,,No dobře, je tvůj!”
Marmond se zatvářil zklamaně, ale poděkoval. Mohl zůstat u stolu v blízkosti paní Karmíny. Obr mě chvíli mačkal u sebe na klíně, nutil mi pití a pak se naštval, zahučel:
,,Včera na ohnivé oslavě se Norman zase opil! Dělal výtržnosti i před paní Karmínou! Tak je zase ve vězení! Žádá si od tebe, abys mu konečně ukončila to jeho mizerné utrpení!”
Podívala jsem se na obra. Vypadal trochu legračně, zplihle a jeho mračení se nebylo tak moc hrozivý, jako jindy. Možná díky paní Karmíně a jejím hadím ženským společenstvím u stolu?
Obr se netrpělivě zeptal:
,,Tak co teda s tím Normanem, hm?”
Paní Karmína znechuceně řekla:
,,Toho tu už potkat vážně nechci! Jestli to s ním chceš vyřešit, raději bych u toho nebyla!”
⚔️ 5. Kdo zabije Normana?
Obr zavrčel:

























