„Taky bych ho už raději nikdy neviděl. Ale vsadím se, že to jako vždy nezvládne!“
Marmond se okamžitě nabídl:
„Já bych to s ním klidně zvládl! Udělám všechno, co mi poručíš!“
Obr zařval:
,,To je ale její úkol! Její zodpovědnost! Ne tvoje, ani nikoho jiného!”
Marmond se omluvil a paní Karmína vstala od stolu, vypadala unaveně. Její společnice vstaly s ní a Karmína se rozloučila:
,,Půjdu už spát! Vy to dořešte s tím Normanem a poprosím, aby mě doprovodil Marmond!”
Marmond se uklonil. Ínemak na ně jen mávl. Když odešli, zavrčel na mě:
,,Jsi připravená zbavit se Normana?”
Ani nečekal, co na to odpovím… zavolal vazouna, aby přivedl Normana s vězení. To se mi nelíbilo. Dívala jsem se na obra, do jeho temných očí a přemýšlela, co udělat, aby po mě nechtěl zabít Normana! Když přitáhli spoutaného Normana a hodili ho před obra, tak Norman skuhral:
,,Můj pane! Už takto dál nemůžu, prosím ukonči mé utrpení a nenech mě dál prožívat tohle peklo!”
Norman se posunul až obrovi pod nohy,tak stejně,jako před tím i Marmond. Obr mě vyzval:
,,Splň Normanovo přání!”
Zakroutila jsem hlavou:,,Mě se nechce!”
Obr zařval:,,Co žé?”
Norman ztichl, dál tam tak podivně dřepěl, s hlavou až na zemi a čekal odevzdaně na smrt.
Ínemak mě shodil s klína vedle k Normanovi na zem. Vzal můj pohár a vypil všechno za mě. Pak si povzdechl a zařval:
,,Ohyne!”
Když se tu objevil Ohyn, tak mě to moc potěšilo, protože poklekl před obra vedle mě a když se zeptal na obrovo přání, tak Ínemak na Ohyna vyhrkl:
,,Zabij už konečně toho šílence, už mě vážně moc štve!”
🫂6. Objetí s Ohynem💔
Ohyn nestačil ani promluvit. Skočila jsem mu kolem krku a vykřikla:
„Nechci, aby Ohyn zabil Normana!“
Shodila jsem se s Ohynem na zem vedle Normana a nemínila jsem se ho pustit! Mačkala jsem se k Ohynovi tak silně, že ani obr hned nezvládl mě od Ohyna odtrhnout!
Norman konečně zvedl hlavu, aby viděl, co se děje a když uviděl, jak se nechci pustit Ohyna a jak mě od něho obr násilím odtrhává, zadržel smích. Když se konečně obrovi podařilo mě od Ohyna odlepit, tak zařval:
,,Ohyne ihned zmiz!”
Vyřízeně se i se mnou zhroutil na svoji židli a zdrceně Normanovi poručil:
,,Odveď ji k sobě a hlídej ji!Žádný Ohyn!Už nikdy!”
Norman na to zabručel:,,Jsem ale pořád v poutech můj pane!”
Zarachotil řetězy a obr poručil vazounovi,aby Normana odpoutal,poručil Normanovi:
,,Ať už tě tu zase dlouho nevidím!”
A na mě zahučel: ,,Tohle ti jen tak neodpustím! Zůstaneš u Normana do odvolání!”
Norman slíbil obrovi zase to všechno, co vždycky, vzal mě pod paži a vedl mě pryč.
😄 7. Norman se směje
Norman celou dobu zadržoval smích, ale když jsme byli za branou obrova hradu, nevydržel to. Smál se. Dlouho. Bláznivě. Až ho to konečně přešlo, vybafl na mě:
„To se ti teda fakt povedlo!“
Byla jsem šťastná, že jsem konečně mohla obejmout Ohyna. Ale zase mě bylo smutno. Obr se moc nazlobil. A kdo ví, kdy se mi zase podaří se takto s Ohynem obejmout! Rozbrečela jsem se. Ani jsem si nevšimla, jak rychle jsme dorazili k Normanovu hradu.Norman mě pomohl s vozu a pak do mě strčil:
Hlasité předčítání