Pak je tu člověk, který romantizuje všechno. Je zranitelný, ale zároveň okouzlený. Je nebezpečné být romantikem, protože jak takového zachvacuje plamen lásky, tak moc jej i zachvacuje plamen neštěstí. Tihle mají však v něčem navrch. Když se ohlídnou, vidí neskutečný příběh i v něčem, co by jinému přišlo naprosto normální.
Myslím si, a na to jsem přišel až po mnoha letech, že je třeba tyto polohy střídat. Někdy být ten tupý trouba, kterého nic nerozhází, když pak ale vzápětí najít skulinku a zase se kochat i psem, který očuchává prdel jiného psa,“ řekl starý pán a ukázal na dva pejskaře.
Mladý muž se na ně taky zadíval.
„Tak co? Kým jste zrovna vy?“ řekl starý pán.
„Já nevím. Nechápu to. Jak to můžu rozeznat? Mám přece nějakou osobnost.“
„Osobnost je jedna věc. Ale zkušenosti jsou věc druhá. Doporučuji být romantikem, pokud nabudete myšlenky, že vás nikdo nemůže zranit. A naopak být tupcem, když si to žádá příležitost.“
„Kým bych měl být tedy ve chvíli, když mě moje milá polovička kopne do zadku skrze telefon?“
„Romantickým tupcem,“ usmál se starý pán.
„Tak mi přijde, že jste mi nijak neporadil,“ zkonstatoval mladý muž.
„Jedno je přece však jisté. Buď přes další propast uděláte most anebo do ní zase skočíte. Je třeba se ohlížet za sebou. V co nejromantičtějším duchu to jde.“
„Asi to chápu,“ řekl mladý muž nakonec a upil z hrníčku.
Oba muži seděli dál na lavičce. Pár před nimi se už nasytil ovocem a odešel. V kostelní věži za parkem zazvonilo na pátou hodinu odpolední. Jeden poslíček projížděl po písčitým chodníku, ohlédl se za pěknou blondýnou v modrých květovaných šatech, a když se zase otočil, spatřil před sebou psa. Nestačil zareagovat, a tak sebou za zvuku hrnoucího se písku pod gumou kola praštil o zem. Jak tam ležel, přispěchala za ním postarší žena, nejspíše majitelka onoho pudla, a počastovala poslíčka ostrými nadávky.
Starý pán i mladý muž se pousmáli, načež sledovali nadzvedávající se sukni a štíhlá stehna holky, která kolem nich vzápětí prošla, aniž by si všimla situace, kterou nevědomky zapříčinila.
„Ženská krása je jedna z věcí, kterou jsem ale nikdy nedokázal úplně pochopit,“ řekl starý pán.
„Máte ženu?“ zeptal se mladý muž.
„Měl jsem. Padesát let. Bohužel mi po ní zbyla jen tahle termoska a dva hrníčky. Chodívali jsme sem spolu pít čaj.“
„To je mi líto.“
„Byla tak krásná, že jsem ji nepřestával obdivovat po celý svůj život. Připadalo mi, že jsem chřadnul, nabyl jsem pupku, pak o něj přišel, ztratil jsem vlasy, zbortil se mi obličej, ochably mi svaly, rozviklaly se mi kolena, zatímco ona vypadala neustále skvěle. Dodnes nechápu, jak mě mohla milovat. I teď by svým půvabem strčila do kapsy nejednu mladou kočku,“ řekl starý pán bodře.
„Asi vás měla ráda pro to, jaký jste,“ poznamenal mladý muž a přehodil jednu nohu přes druhou kotníkem na koleno.
„Tím si asi nejsem jistý. Vlastně mi nikdy nic takového neřekla.“
Mladý muž se nad tím zamyslel.
„Říkáte, že bychom se měli dívat na minulost se vší romantikou. Proč tedy nechápete tak jasnou věc?“
„Nikdo se asi nemůže naučit vše během pouhého jednoho jediného života.“
Hlasité předčítání
Moc hezké