V tu chvíli se otevřely dveře a do komnaty vstoupila rezavá princezna, která včera odešla s princeznou Lucindou. „Zdravím! Dnes se tu nic neslaví?” zeptala se.
Královna ji otráveně pozdravila. „Ne, jak vidíš, nic se tu neslaví,” odpověděla a pak se rozmrzele zeptala: „A co tu zase chceš?”
„Pohádala jsem se s otcem, pořád jen truchlí a není s ním žádná zábava!” Rezavá princezna si povzdechla.
„Tak se tu tedy bavte,” řekla královna. „Já se jdu uklidnit do lázně a pak spát, a pokud možno, aby mě nikdo nerušil!”
Odešla a obě princezny tu osaměly. „Co jí je?” zeptala se rezavá princezna.
Lucinda mávla rukou. „Je moc zklamaná otcem, a navíc tu nechal obrovu společnici, abychom se s ní zabavily, a zase někam s obrem zmizel. Na matku se sotva podíval.”
„To není nic vážného,” řekla rezavá princezna. „U nás doma je to mnohem horší! Otec se pohádal s tetou i s mojí společnicí, všechny seřval, a pak i mě, když jsem se jich zastávala. Čím je starší, tím je horší. Tvůj otec je aspoň krásný, klidně bych si to s tebou vyměnila!”
Lucinda se otřásla. „Tvého otce ti vůbec nezávidím, ale ten můj taky není moc fajn. Už abych byla s domu! Chceš slyšet novinu?”
„To víš, že chci!” odpověděla rezavá princezna zvědavě.
„Asi se budu vdávat!” Lucinda se zasmála. „Můj Glen o tom dnes mluvil s matkou, ale k otci se ještě neodvážil. Otci je to jedno, koho si vezmu, takže to vypadá, že bude brzo velká svatba!”
Radovaly se princezny a chichotaly se spolu, ale když si všimly, že je poslouchám, ztichly a podívaly se na mě. V tom okamžiku přišel Moran, šel rovnou ke mně, a než jsem stihla cokoliv říct, bez jediného slova mě zvedl do náruče, otočil se a vyšel se mnou ven. Byla jsem zaskočená, ale hned mi došlo, že to musel být rozkaz od obra.
Odnesl mě přímo k místu, kde se cvičili souboje,trénovali se tu různí podivíni,mezi nimi jsem poznala Bojku Rybáka!Obr ho měl na řetězech a když Ínemak uviděl,že mě konečně Moran přivedl,tak na mě pokýval a ukázal na Bojku,zeptal se:,,Poznáváš ho?”
Bojka byl jakýsi větší a mohutný svalouš,jeho lesklá šupinatá kůže se napínala,jak cvičil s holí a jeho dlouhé zelené vlasy mu vlály kolem hlavy, byl tak moc krásný a vadilo mi, že ho má obr na řetězech a přitom ho nutí,aby se předváděl a trénoval všechny ty, co tam byli a napodobovali jeho pohyby a pak Moran zahájil souboje a mě moc vadilo, jak mě Moran pořád k sobě zezadu tiskl a pevně mě držel! A taky se mně tak nenápadně dotýkal nosem a dýchal mi do vlasů! Obr se na mě ani nepodíval! Sledoval se zaujetím souboje Bojky s ostatními zajatci a mě to tam nebavilo! Otočila jsem se k Moranovi a řekla mu:
,,Měl bys mě pustit!”
Moran na to zakroutil hlavou a vzrušeně řekl:
,,Tvůj Ínemak mi poručil,abych tě sem dovedl a hlídal tě místo Ohyna!”
Tak jsem se udiveně zeptala:
,,Proč si od něho necháš poroučet,vždyť jsi taky král a obr je tvůj přítel!”
Hlasité předčítání