S obrem u stolu.
Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil!
Sotva mě donesl do svého hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,zamračeně —jeho kamenná tvář byla ještě neprostupnější, pohled tvrdší. Dlouho mlčel. Když mě konečně posadil na židli ke stolu a přistrčil ke mě pohár, promluvil:
,,Tvůj trest za včerejšek tě nemine!”
Sedl si vedle mě, povzdechl si. Svíral svůj pohár a zamyšleně mě sledoval.
Zamračila jsem se na něj a nesouhlasně řekla:
„Ínemaku, však se nic tak hrozného nestalo. Byli jsme s Ohynem dlouhý čas hodní! A ano, za tím závěsem jsme se trochu chytli, ale jinak jsi se tam skvěle bavil. Já ti to nijak nekazila. Kdybys mi jen trochu povolil ty šaty, nemusela jsem tam omdlít… Ani nevím, jestli Ohyn nakonec vyhrál?”
Obr zavrčel: „Ne. Skončil v léčírně.”
Cukla jsem sebou. „Cože? Proč je tam? Proč ho neuzdravíš v ohni?”
Obr se na mě ostře podíval. „Už zase to tvoje ,proč’? Je to moje rozhodnutí a ty mi do toho nemáš co mluvit!”
Vzdychla jsem. „Chci se jít za Ohynem podívat do léčírny.”
Obr odfrkl a zašklebil se: „Ten je na tebe tak zvědavý! Nebuď otravná a radši vypij ten pohár.”
Ukázal na plný pohár přede mnou,tak jsem se na něho taky zašklebila a řekla:
„Ne, nevypiju. Když tu není Ohyn, tak to za mě vypij ty.”
Obr ztuhl a pak udeřil pěstí do stolu, až pohár nadskočil,zařval: „Cože?!”
Leknutím jsem sjela pod stůl a čekala, kdy začne jeho běsnění. Než však stihl něco říct, ozvalo se troubení. Temňouš vešel dovnitř a oznámil: „Pane, u brány stojí Moran. Říká, že je to naléhavé.”
Obr se zhluboka nadechl, než zaburácel: „Pusťte ho a uveďte do sálu. Hned přijdu.”
Naklonil se pod stůl, kde jsem se krčila. Jeho temné oči se blýskaly. „Tak co? Mám tě zavřít do vězení, nebo vypiješ ten pohár a půjdeš se mnou přivítat Morana?”
Natáhl se pro mě a vyzvedl do náruče,řekl:,,Dovolím ti,abys pak sledovala souboje,ve kterých ten tvůj Rybák všechny porazí,je mnohem silnější, než Ohyn, budeš překvapená, jeho změnou vzhledu!”
Na to jsem zakroutila hlavou a zaprosila:,,Ínemaku prosím,nenuť mě sledovat ty souboje,nechci to vidět!”Obr zavrčel:,,Ale uvidíš,už jsem se rozhodl a hotovo,to bude tvůj trest!”
Zachvěla jsem se.
Mezi králi…
Rozhovor s Moranem
Bez dalšího přemlouvání mě odnesl do přijímacího sálu. Moran už tam čekal. Obr mě postavil na zem a Moran se mu s úctou poklonil.
„Moji špehové zmizeli,” spustil Moran okamžitě. „Poslal jsem je slídit na území pijavic, aby sledovali Zotygy. Ale odchytávači je zajali. Potřebuju je zpátky!”
Obr zavrčel: „V mém vězení nikdo není. Kromě Rybáka mi odchytávači nikoho nepřivedli.”
Moran se zamyslel. „Možná je ještě přivedou… Leda že by je vykoupil Silver.”
Obr posměšně odfrkl. „Ten na to teď nemá. Obnovuje svou zatopenou říši. Dohodli jsme se, že chycené vykupuješ ty. Kvůli soubojům, ne?”
Moran přikývl, ale pak se zamračil. „Pak zbývá horší možnost. Rudohlavovic.”
Obr zavrtěl hlavou. „Ten se odtud drží dál. Není to jeho území, ani jeho starost. Proč by se do toho pletl?”
Hlasité předčítání
