Povídka

Katarze
Četba díla zabere cca 22 min.

„Posaďte se,“ pobídl jej pan Schiller. Viktor se posadil na židli. Snažil se nedávat najevo, jak obrovský strach má. Kancelář byla velká. Jednu zeď lemovala knihovna plná všemožných svazků. Na dlouhém dřevěném stole měl pan Schiller obrovský glóbus, psací stroj a krabičku na doutníky. Ostatní nábytek byl taky z prvotřídního lakovaného dřeva, které osvětloval honosný černý lustr. Za panem Schillerem bylo velké okno. Šlo z něj vidět na ulici, která v tu dobu už začínala kvést barvami jarních kvítí.

„Zeptám se. Víte, proč jsem si vás zavolal sem?“ řekl pan Schiller a opřel se ve velkém koženém křesle. Zkontroloval si přitom přehazovačku kryjící pleš.

„Přiznám se. Nevím,“ řekl Viktor nesměle spíše perskému koberci pod jeho nohami.

„Chci vám přidat peníze,“ opřel se pan Schiller lokty zpátky o stůl.

„Z jakého důvodu?“

„Z jakého důvodu? Nejste snad rád?“

„Ano. Jistě. Jsem,“ podíval se na vteřinu panu Schillerovi do jeho stárnoucího pohledu.

„Jste loajální zaměstnanec. Zasloužíte si to.“

„Tak já vám tedy děkuji.“

„Ani se nezeptáte, kolik jste dostal přidáno?“ zadíval se na něj podezřele zpoza obrouček svých brýlí.

„Kolik jsem tedy, pane Schillere, dostal přidáno?“

„Dělá to rovných dvacet euro!“ zvolal honosně.

„Tak já vám mockrát děkuji,“ vysoukal ze sebe Viktor.

Když jej pan Schiller vyprovázel, potřásl mu rukou. A aby potvrdil své nadšení ze svého zaměstnance, poplácal ho mezi lopatky po zádech. Viktorovi se v tu chvíli roztáhly zornice explozí utrpení, které zachvátilo jeho tělo. Okamžitě zatnul zuby. Ani se neotočil a spěšně se skoro rozutíkal za svůj stůl. Pan Schiller ještě nevěřícně zakroutil hlavou. „To je ale pilný kluk,“ řekl si sám pro sebe a zavřel dveře své kanceláře.

Jenomže Viktor se do práce nevrátil. Položil hlavu na stůl, pusu si zacpal rukávem své košile a zaječel do ní bolestí. Jako by mu na zádech sedělo samotné utrpení. Nemusel se ani moc soustředit, aby poznal, co je strůjcem jeho bolesti. Levou rukou se snažil dosáhnout mezi lopatky. Hmatal přes košili po zádech. Napočítal celkem sedm boulí úhledně seřazených po jeho páteři.

Začínal panikařit. Stál v koupelně. Přemýšlel. Ráno tam ještě nebyly! Odstranit předešlé nebyl zrovna takový problém, protože byly na snadno dostupných místech. Ale tentokrát to zvládnout prostě nemohl. Snažil se skalpelem provést řez, ale neměl dostatek pohyblivosti, aby to dokázal udělat pořádně. Buď se netrefil a pořezal zdravou tkáň, nebo skalpel jednoduše do boule neprojel. Tu noc ležel jen na břiše a sípal bolestí do polštáře. Už se to nedalo vydržet.

Zoufalost, s jakou musel vykonávat svou práci, byla neskutečná. Každý jednoduchý pohyb následovala prudká bolest, jak se jeho kůže na zádech napínala. A několik dalších nocí po sobě skoro nespal, což se podepsalo na jeho vzezření. Nikdo si toho však ani nevšiml. Lidé si už dávno zvykli brát jej jako stín, který dokáže efektivně roztřídit i ty nejpodivnější dokumenty.

Čekal na tramvajové zastávce. Držel se za zábradlí. Docházely mu síly. Nohy se mu v chůzi už jen mechanicky střídaly. Začínal ztrácet kontrolu nad svým vlastním tělem. Jediné, po čem toužil, bylo, aby ho ta bolest přešla. Byla to jeho první touha v životě. S tímhle novým pocitem se oběma rukama držel umaštěné tyče, když s ním pak dopravní prostředek sem a tam házel. Dával si velký pozor, aby se o nikoho ze spolucestujících neotřel. Měl strach, že by omdlel. Že by nad jeho tělem nadobro získal kontrolu někdo jiný.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

4 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
9 měsíců před

Krásné

Starostný
Host
Starostný
9 měsíců před

Jak to dopadlo?

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Mirda vypráví svůj děsivý sen- Úplňkový horor: Sen, který se nechce zapomenout... Když jsem...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Mirda vypráví svůj děsivý sen- Úplňkový horor: Sen, který se nechce zapomenout... Když jsem...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku