Grimur stál tam na té cestě a pozoroval toho starce, jak jede pryč, jakoby snad on byl tím jediným, kdo nese vousy dostatečně nacucané kořalkou. Poslouchal ten starcův smích a praskání štěrku pod kováním kol a ještě než mu povoz zmizel z očí, se z roští u cesty vynořil Erik a za ním jeho bratr Björn. Oba se chechtali a Erik povídal: „Grimure, Hehehe, Takhle ti vousy nikdo nedá. Hehe.“ Posmíval se.
„Proč jste se schovávali?“ Ptal se Grimur a Björn mu odpovídal: „Nejenom, že vypadáš jako žebrák…“ začal, ale Erik mu skočil do řeči: „Ty i mluvíš jako žebrák, Grimure, hehe.“
A jak tak na ně Grimur unaveně zíral, tak Björn zase spustil „Musíš si víc věřit a jasně říct, co chceš. Hihihi.“ A Grimur obdivoval tu sebejistotu, kterou Erik a Björn Hýřili, jakoby snad každý den získávali vousy od Vikingů po všech cestách od Miklagardu po Finnmark.
„Ale už se neschovávejte.“ Naléhal Grimur, doufaje, že mu bratři příště pomůžou a Erik jen pokyvoval: „Ničeho se neboj, Grimure, hehe. Příště budeme přímo u toho. Hehehe.“ A Björn svého bratra rychle podpořil: „Abychom slyšeli každé slovo, až zas budeš chtít jejich vousy. Hihihi.“ A dřív, než se Grimur zase nadechl, Erik zavelel a oba bratři vyrazili vpřed a Grimur zase pajdal za nimi.
Netrvalo dlouho a před nimi se objevil vysoký Viking oděný v barevném šatu, pokrytý cetkami barevnými jako oděv šašků a bradu měl hrdě vzhůru, jakoby mu patřil celý svět. Za ním pomalým krokem pochodoval unavený mezek, který nesl na zádech vaky veliké, jako měl jeho majitel břicho a s ním dva statní válečníci v kroužkové zbroji.
Jak se blížili, Erik a Björn přispěchali ke Grimurovi a Erik tiše povídal: „Grimure, Vidíš ho? To je obchodník. Hehehe.“ A Björn hned spustil z druhé strany: „Takový obchodník ochutnal všelijaké kořalky. Hihihi.“
A v Grimurovi se zrodila naděje, ale hned jej napadlo: „Jestli je to obchodník, tak bude chtít peníze. Já nemám žádné peníze.“
Ale Björn jeho strach zaháněl „Obchodník se vždycky domluví. Prodá ti i levou nohu. Hihihi.“ A Erik se přidal: „Když mu dáš svou pravou. Hehehe. Můžeš s ním vyměnit něco, co máš u sebe. He.“ A Björn se smíchem postrčil Grimura před sebe, že Grimur málem upadl a Erik na něj pokřikl? „Jdi za ním, Grimure. Hehe. Kryjeme ti záda. Hehehe.“ A Grimur šel a brzy se postavil do cesty obchodníka, snažíc se narovnat svá zkřivená záda, aby viděl do jeho tváře.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má skvělý, téměř pohádkově-mytologický nádech, který čtenáře okamžitě zaujme svou originalitou. Hledání tak bizarní ingredience, jako jsou kořalkou nasáklé vousy, dodává ději lehkost a vtip, což skvěle kontrastuje s Grimurovým tragickým osudem. Zápletka s napálením arogantního obchodníka je nosná a ukazuje tvou schopnost vymýšlet chytré a zábavné situace.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak jsi dokázal vykreslit severskou atmosféru plnou drsných Vikingů, mýtů a pověr. Emoce hlavního hrdiny jsou uvěřitelné; čtenář s Grimurem soucítí a zároveň se baví nad drzostí Erika a Björna. Podařilo se ti vytvořit vtahující náladu, která balancuje na pomezí temné fantasy a odlehčené dobrodružné komedie.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvé dialogy mají jiskru, ale textu by velmi prospělo rozdělení dlouhých, krkolomných souvětí, která místy brzdí plynulost čtení. Časté opakování spojky „a“ i citoslovcí smíchu (hehe, hihi) působí po čase rušivě, proto se je neboj v budoucnu trochu proškrtat. Objevují se zde i pravopisné chyby a nepřesná interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost posouvat děj kupředu jsou mnohem důležitější.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milé a nápadité čtení, které má obrovský potenciál díky sympatickému hrdinovi a zábavným společníkům. Tvůj smysl pro budování příběhu a severskou mytologii je obdivuhodný a text mě opravdu bavil. Pokud v budoucnu zapracuješ na úpravě dlouhých souvětí a celkové stylistické uhlazenosti, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň.