Grimur věděl, že mají pravdu a Viking ráno nic nepozná, ale ani to jej nepřesvědčilo, že má vzdát své pokusy a svým cloumáním doplněným o svá slova skutečně přivedl opilce k životu, ale ten vykřikl něco jako: „Říkám… říkám vám… ten sud nebyl… Hmmrph… nebyl vůbec.“ A převalil se na druhý bok a zase chrápal, jako by spal celou dobu.
Erik a Björn, smíchy se nemohli nadechnout a Grimur zmateně na ty dva koukal a myslel si, že tenhle by vskutku mohl mít ty správné vousy. Zacloumal s ním tedy znovu a jemnými fackami se snažil probrat jeho zmatenou mysl a v tom opilec oči sotva otevřel a rukama odstrčil Grimura od sebe a zahuhlal „hermht… kšá, kšá, potvoro… říkal jsem… říkal jsem, že to je moje!“ a znovu oči zavřel a Grimur pochopil, že snad ranní paprsky, ale jistě ne on, mají tu moc Vikinga z jeho blouznění dostat a že i kdyby se mu snad ze spánku podařilo toho ospalce vzbudit, tak ten Viking nemůže pochopit, co že po něm Grimur žádá.
Podíval se na dvojčata a Björn už v ruce držel nůž a nabízel jej Grimurovi, aby vousy mohl ochutnat. Grimur nůž vzal a pár vousů odebral, na jazyk je položil a poté zase vyplivnul. Podíval se na bratry a hodnotil tu chuť: „Jsou jiné. Sladké a trochu hořké.“ A Erik se usmál a pověděl: „Tak to budou oni, Grimure. Hehe. Vem si jich pár sebou a půjdeme dál.“
A jak Erik řekl, tak Grimur učinil. Několik vousů uřezal a schoval je tam do té knihy, jejíchž stránky hostily i vzácnou bylinu, kterou našel dříve a šťastný z toho úspěchu, vrátil nůž do Björnových rukou, poděkoval znavenému Vikingovi, jehož zmohla tíha zpěvu a radosti a vyrazili dál.
Tu noc přespali ve slamníku, který našli nedaleko. Grimur místo spánku poslouchal dovádění myší a cítil se šťastný, neboť věděl, že mu zbývá už jen voda z černého potoka a lektvar, který jej vyléčí, konečně padne do jeho zničených rukou. Představoval si, jaké to asi je, když nohy poslouchají a záda dovolí mu bez námahy odklonit svůj pohled vzhůru. Nakonec však i Grimur byl přemožen únavou a probudil se, až když Slunce znovu odhalilo tu nekonečnou krásu světa.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má skvělý, téměř pohádkově-mytologický nádech, který čtenáře okamžitě zaujme svou originalitou. Hledání tak bizarní ingredience, jako jsou kořalkou nasáklé vousy, dodává ději lehkost a vtip, což skvěle kontrastuje s Grimurovým tragickým osudem. Zápletka s napálením arogantního obchodníka je nosná a ukazuje tvou schopnost vymýšlet chytré a zábavné situace.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak jsi dokázal vykreslit severskou atmosféru plnou drsných Vikingů, mýtů a pověr. Emoce hlavního hrdiny jsou uvěřitelné; čtenář s Grimurem soucítí a zároveň se baví nad drzostí Erika a Björna. Podařilo se ti vytvořit vtahující náladu, která balancuje na pomezí temné fantasy a odlehčené dobrodružné komedie.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvé dialogy mají jiskru, ale textu by velmi prospělo rozdělení dlouhých, krkolomných souvětí, která místy brzdí plynulost čtení. Časté opakování spojky „a“ i citoslovcí smíchu (hehe, hihi) působí po čase rušivě, proto se je neboj v budoucnu trochu proškrtat. Objevují se zde i pravopisné chyby a nepřesná interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost posouvat děj kupředu jsou mnohem důležitější.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milé a nápadité čtení, které má obrovský potenciál díky sympatickému hrdinovi a zábavným společníkům. Tvůj smysl pro budování příběhu a severskou mytologii je obdivuhodný a text mě opravdu bavil. Pokud v budoucnu zapracuješ na úpravě dlouhých souvětí a celkové stylistické uhlazenosti, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň.