A když měl pocit, že ta stvůra musí být už jej krok daleko, byť stále nerozpoznal její obrysy a ani Erik s Björnem neviděli ničeho, se cosi pohnulo v trávě na levé straně a Grimur v hrůze se rozeběhl na stranu druhou. Než však stihl se vzdálit, něco zachytilo jeho pravou nohu a Grimur praštil s sebou do trávy a strašlivé chrčení vystřídalo jakési mumlání a všechno to přikryl Erikův a Björnův smích. Grimur, myslíc si, že se jej Hel pokusila stáhnout do své mrazivé říše, se ohlédl a spatřil jakéhosi Vikinga, jak chrápe tam na zemi a uvědomil si, že se o jeho spící tělo přerazil.
Erik a Björn se smáli, až se za břicha popadali a Grimur se pomalu postavil zase na nohy a zkoumal, zda je muž zraněný, či snad mrtvý, nebo možná mu zlovolné dušičky ukradly duši. Erik však mezi vším tím smíchem pronesl: „Je úplně na šrot, Grimure! Hehehe!“ A Björn k tomu dodával: „Ten vypil tolik kořalky, že kdyby o něj zakopl Ódin jedoucí na Sleipniru, tak se jen převalí a bude spát dál! Hihihihi!“ A Grimur, jež oklepal ze sebe hrudky hlíny, čekal, až ta škodolibá radost opadne.
Když smích začínal slábnout, se Björn zadíval na Grimura a šibalsky mu poradil, že možná ten opilý Viking, co tu v trávě nabíral sil, může mít ty pravé vousy a Erik k tomu dodával, že ten Viking rozhodně vypadá, že by mohl mít vousy kořalkou nacucané. Grimur však nevěděl, jak má promluvit k opilcovi, kterého neprobral ani ten kopanec, který mu omylem uštědřil, když utíkal od té myši či jiné havěti, co ho tak vyděsila.
Zkoušel tak na Vikinga promluvit doufaje, že jej probere z toho snění, ač úspěchu se mu nedostalo. Erik se ptal: „Co to děláš, Grimure?“ A Grimur tiše odvětil: „Chci se ho, zda si můžu vzít kousek jeho vousů.“ A Björn se posměšně dotázal: „Copak si myslíš, že si s tebou bude povídat? Hihihihi. Tys toho asi vypil víc, než on.“ A oba bratři se smáli té Grimurově naivitě a Erik v tom smíchu sotva vypustil své: „prostě mu je uřízni.“
Grimur se podíval na ty dva bratry a nesouhlasil: „To přece nemůžu. Nemůžu někomu vzít jen tak vousy.“ A snažil se s tím opilcem zacloumat, a když se neprobral, tak cloumal víc. „Vždyť nepotřebuješ moc, Grimure. Hehehe.“ Chichotal se Erik a Björn se k němu přidal: „Stačí jen pár vousů na ochutnání. Hihihi.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má skvělý, téměř pohádkově-mytologický nádech, který čtenáře okamžitě zaujme svou originalitou. Hledání tak bizarní ingredience, jako jsou kořalkou nasáklé vousy, dodává ději lehkost a vtip, což skvěle kontrastuje s Grimurovým tragickým osudem. Zápletka s napálením arogantního obchodníka je nosná a ukazuje tvou schopnost vymýšlet chytré a zábavné situace.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak jsi dokázal vykreslit severskou atmosféru plnou drsných Vikingů, mýtů a pověr. Emoce hlavního hrdiny jsou uvěřitelné; čtenář s Grimurem soucítí a zároveň se baví nad drzostí Erika a Björna. Podařilo se ti vytvořit vtahující náladu, která balancuje na pomezí temné fantasy a odlehčené dobrodružné komedie.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvé dialogy mají jiskru, ale textu by velmi prospělo rozdělení dlouhých, krkolomných souvětí, která místy brzdí plynulost čtení. Časté opakování spojky „a“ i citoslovcí smíchu (hehe, hihi) působí po čase rušivě, proto se je neboj v budoucnu trochu proškrtat. Objevují se zde i pravopisné chyby a nepřesná interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost posouvat děj kupředu jsou mnohem důležitější.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milé a nápadité čtení, které má obrovský potenciál díky sympatickému hrdinovi a zábavným společníkům. Tvůj smysl pro budování příběhu a severskou mytologii je obdivuhodný a text mě opravdu bavil. Pokud v budoucnu zapracuješ na úpravě dlouhých souvětí a celkové stylistické uhlazenosti, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň.