„Já… nevím jistě, pane. Říkají, že mě nenávidí samotný Ódin.“ Odpověděl Grimur, jak se snažil omluvit svou ošklivost.
„Ódin, říkáš? Příteli, tebe nenávidí Freya. Ódin na takové, jako ty, nemá čas. Co vůbec chceš po starci, jako jsem já?“ Vyzvídal stařec a podezřívavě sledoval Grimura.
„Jsem na výpravě, dobrý muži. Se dvěma přáteli.“ Odpovídal Grimur, jak se snažil vysvětlit svou zvláštní prosbu.
A stařec se dal zase do řeči: „A kde jsou ti tví přátelé?“ ptal se a Grimur odpovídal: „Já… Nevím. Před chvílí tu byli. Možná už šli dál.“ A sám pochyboval o svých slovech, neboť někde z roští slyšel povědomé chichotání, které však, zdálo se, starcovi znavené uši nezachytily.
„Ha!“ vykřikl stařec a hned dodal: „To jsou teda přátelé! Odsud nejsi, protože já znám tady z okolí všechny Vikingy a nikdo z nich není tak obludný, jako ty, člověče. Co vůbec chceš v našem kraji? Jaká výprava tě mohla dovést sem do naší chudé země?“ Vyzvídal stařec a Grimur se snažil všechno objasnit: „Jsem na výpravě a potřebuju získat speciální věc.“
„Tady žádné speciální věci nemáme!“ Odmítal stařec, ale Grimur se nedal „Ale jistě máte. Potřebuji vousy. Vikingské vousy.“ A stařec se začal hlasitě smát.
„Vousy?“ a smál se smíchem, který zněl, jakoby se dusil. „Vždyť ty sám máš nějaké. Žiješ mezi Vikingy, hlupáku! Všichni tady mají vousy!“ A smál se, až jeho dobytek znervózněl.
„Já nepotřebuji jen tak ledajaké vousy, starče. Potřebuji vousy Vikinga, kterému se tak nacucaly kořalkou, že to poznám po chuti.“ Snažil se vysvětlit Grimur, ale stařec se smál tak nahlas, že se ani na odpověď nezmohl a pěstí si bušil na koleno, jak se snažil ovládnout.
„Prosím, dobrý muži. Dej mi kousek svých vousů, abych je mohl ochutnat. Stačí jen pramen.“ Snažil se žebrat Grimur, ale stařec se jen smál. Nakonec se však dokázal znovu zeptat: „A na co potřebuješ takové vousy?“ A Grimur hned zase vysvětloval: „Na lektvar. Potřebuji je do lektvaru, který vyléčí má zranění a až se mi to povede, tak se ti za tvou dobrotu odvděčím.“
A stařec jen zvolal: „To je blbec, to svět neviděl! Hahahaha. Prý lektvar, který ho vyléčí! I to zvíře, co táhne můj povoz, má víc rozumu, než ty. Jedem!“ a znovu rozjel svůj povoz a smál se nahlas, až jeho staré oči ronily slzy velké, jako podzimní kroupy, ještě dlouho potom, co jej Grimur ztratil z dohledu. A jak odjel, tak si vousy ponechal.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má skvělý, téměř pohádkově-mytologický nádech, který čtenáře okamžitě zaujme svou originalitou. Hledání tak bizarní ingredience, jako jsou kořalkou nasáklé vousy, dodává ději lehkost a vtip, což skvěle kontrastuje s Grimurovým tragickým osudem. Zápletka s napálením arogantního obchodníka je nosná a ukazuje tvou schopnost vymýšlet chytré a zábavné situace.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak jsi dokázal vykreslit severskou atmosféru plnou drsných Vikingů, mýtů a pověr. Emoce hlavního hrdiny jsou uvěřitelné; čtenář s Grimurem soucítí a zároveň se baví nad drzostí Erika a Björna. Podařilo se ti vytvořit vtahující náladu, která balancuje na pomezí temné fantasy a odlehčené dobrodružné komedie.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvé dialogy mají jiskru, ale textu by velmi prospělo rozdělení dlouhých, krkolomných souvětí, která místy brzdí plynulost čtení. Časté opakování spojky „a“ i citoslovcí smíchu (hehe, hihi) působí po čase rušivě, proto se je neboj v budoucnu trochu proškrtat. Objevují se zde i pravopisné chyby a nepřesná interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost posouvat děj kupředu jsou mnohem důležitější.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milé a nápadité čtení, které má obrovský potenciál díky sympatickému hrdinovi a zábavným společníkům. Tvůj smysl pro budování příběhu a severskou mytologii je obdivuhodný a text mě opravdu bavil. Pokud v budoucnu zapracuješ na úpravě dlouhých souvětí a celkové stylistické uhlazenosti, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň.