Povídka

Houbový tunel
Četba díla zabere cca 24 min.

Probouzím se celý polámaný a pohmožděný na louce ležící na břiše. První co zjišťuji je, že je den. Jen pár centimetrů přede mnou totiž vidím několik rostoucích magických hub. Kručí mi v břiše, ale tyhle houby si fakt nedám. Zjišťuji, že baskytara leží pár desítek centimetrů napravo ode mě. Vstávám a před sebou vidím vesnici v údolí, vesnici, kam jsem měl namířeno na malou soukromou párty. Otáčím se a vidím kopec, pod kterým jsem prošel. Slunce je zatím schované za tím kopcem, uvažuji. Takže to vypadá na ráno. Žádnou bránu, či vchod do tunelu však nevidím. Namožený palec bolí hodně, ale cejtim i bolest po celém těle. Naštěstí to vypadá, že nemám nic zlomeného a můžu chodit. Šmátrám po kapsách a zjišťuji, že mám pouze šrajtofli, kapesník a pár zmuchlaných papírů, které jsem zapomněl vyhodit. Nějakou daň si tunel přece jen vybral. Ještě, že mám aspoň tu peněženku. Mám v ní totiž všechny doklady. Do vesnice je to zhruba půl kilometru a je pro mě nejlepší možností jít tam. Kámoš bydlí přímo na návsi a určitě mi dá něco k jídlu. Možná bude ještě probíhat u něj párty. Kontroluji baskytaru a zjišťuji, že to taky trošku schytala. Zlomená však není a vypadá to, že na ní půjde ještě hrát. Beru jí na záda a modlím se, aby se mi cestou už nic nepřihodilo, a děkuji Bohu za to, že jsem přežil.

Cesta ubíhá rychle, i když jdu kvůli pohmožděninám a zraněním dosti pomalu. Pořád myslím na to, co se mi stalo a nedává mi to žádnou logiku, žádný smysl. Dokonce chvíli uvažuji nad tím, že jsem před tím, než jsem se dostal do tunelu, nekouřil trávu, ale nějakou jinou novou halucinogenní drogu. Tyto myšlenky však záhy zamítám také proto, že chuť trávy přece poznám. Bylo to přeci tak reálné. Musela to být skutečnost, opravdová transcendentní událost. Vím to a viděl jsem to na sobě v odřeninách, pošramoceních a na naraženém či zlomeném palci. I na baskytaře bylo vidět, že mi prudce spadla na zem, když jsem byl omotán kořeny.

Zhruba po 20. minutách chůze jsem ve vesnici a chvíli na to u kámoše statku. Zvonek nemá a branka je pootevřená, tak procházím na dvůr. Všude je ticho. Doufám, že nebudou všichni spát. Otvírám dveře do baráku. Poté procházím chodbou a mířím do velké světnice, kde se konala ta malá soukromá párty. Už na chodbě slyším nějaké hlasy a jsem za ně velmi vděčný. Otevírám dveře do světnice a vidím dva kámoše, jak sedí proti sobě, popíjejí pivo a povídají si. Jeden z nich, Petr, je majitelem statku, pořadatel párty a zároveň frontman naší kapely. Sedí na indoorové lavičce. Proti němu sedí na kanapi Martin, krutej hipízáckej pařmen z Volar.

„Zdravím vás.“

„Čau. Sakra, já jsem se tě málem lekl. Jak to proboha vypadáš? Co jsi dělal?“ Ptá se Martin.

„Když vám to budu vyprávět, stejně mi neuvěříte.“ Kroutím hlavou.

„Měl by sis umýt obličej. Vypadáš jako by si to reggae bral příliš vážně.“ Směje se Petr.

A dodává: „I přesto, že si na koncertu nebyl. Nakonec to za tebe odehrál Honza. Docela mu to šlo. Musíš nám vyprávět, co se ti stalo. Nás by to zajímalo.“

O autorovi

KarMa

Vydaná sbírka básní Když tají ledy v roce 2024

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
2.33/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
2.33/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

2.33/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
red rose with droplets
Můr pokračování. Je nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká ...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
motto: Dum vivimus, vivamus (dokud žijeme, žijme naplno). --- Kyborg-mutantka(1) Anička spolkla mult...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku