A tak zvolili taktiku hotelové snídaně. Našli tu nejdražší věc na seznamu. Číšník přicupital, naklonil se zlehka nad stůl a optal se, co si budou džentlmeni přát. Jakub měl v tu chvíli největší sebevědomí, a tak přečetl složitou větu, která stála na lístku. Ostatní přikývli, že oni si to budou přát taky.
Neuběhla dlouhá doba a byl přinesen velký talíř. Pierre pořád nikde. Na něm byla zelenina a omáčka. Jisté maso, které bylo velmi neidentifikovatelné a na vrchu tohoto všeho, se plazil živý šnek. Ano. Živý šnek.
„Prečo je živý?“ řekl Maroš a dloubl do něj vidličkou.
„Jak to mám vědět?“ pokrčil rameny Tomáš.
„Myslím si, že je to předkrm. Podle mě ho musíme chytit a rozporcovat,“ završil Jakub.
Oba se podívali na Jakuba, který se toho nebál. Obrovský šnek se mezitím jal putovat po talíři a zanechávat za sebou slizkou stopu.
„Rychle ho chyť, než ten parchant zdrhne!“ řekl Čech.
„Alebo než zasviní všetko to mäso pod ním,“ přidal se Slovák.
„Nechápu, proč ho nezabili. To jsou způsoby, nechat hosty, ať si šneka zabijí sami,“ pronesl Jakub, chytil ho za ulitu a položil na svůj talíř.
Chvíli se šnek a tenhle český konstruktér, dívali jeden na druhého. Hlemýžď vystrkoval své růžky a pozoroval, co má tenhle podivný host za lubem. A Jakub ho obrátil a stejným způsobem, s jakým nakládal s kaprem o svátcích, naložil i s tímhle tvorem.
Kamarádi ho nenechali ve štychu a jali se mu pomoct. První řez provedli u jeho hlavy. Ostatní hosté přestali jíst. Toho si ale inženýři nevšimli. Nůž zajel do tučného masa zvířete. Ženy u ostatních stolů začaly něco říkat francouzsky a dožadovat se svých mužů, ať zakročí.
Nůž projel tělem jako jablkem. Někteří hosté zběsile mávali na obsluhu.
Tři číšníci se dali do běhu. Každý z jedné strany velké restaurace. Drali se mezi stoly. Jeden převrhnul láhev s vínem staršího páru. Víno začalo proudit do jejich jídel. Nevšímal si toho. Jeho zorničky se rozšiřovaly jako kobry, které cítí nebezpečí. Další si pomohl opřením se o židli, aby mohl přeskočit ženu, která gestikulovala na jejího muže, ať něco dělá, přičemž byl její protějšek naprosto bezmocný. Židle i s ženou, jala se posunu dozadu, načež se zableskly její kalhotky ve světle zavěšených žárovek.
Další řez zabolel třetího číšníka u srdce. Jeho hlasivky začaly vibrovat. Sako se mu trhavým pohybem páralo ve švech, ale bylo mu to jedno. A pak ještě jeden řez. A číšníci se drali ke třem mužům, kteří byli zabráni do této sofistikované vraždy.
A byla to chvíle, kdy si sousto všichni tři vložili do úst. Jejich obličeje svrásčili se nechutenstvím. Jakuba napnulo a sousto vyplivnul, Tomáš byl odvážnější, polknul, jistému hostu se udělalo zle, Maroš sousto zkonzumoval a tvářil se, že je vše v naprostém pořádku. Jal se sklenice vína, aby svou nechuť co možná nejrychleji zamaskoval. Pierre se zrovna vracel ke stolu a byl svědkem těchto neuvěřitelných jatek.
Dva tisíce euro. Tolik stála francouzského manažera, který si přivedl velectěnou návštěvu, pokuta za zkonzumování šneka, který kořenil místní delikatesy a byl putovním posvátným zvířetem mezi všemi restauracemi v této luxusní čtvrti. Existoval takto více než deset let. Jedna francouzská televize o něm dokonce udělala reportáž. A měli v plánu mu postavit sochu. Tedy do chvíle, než jej naporcovali. Tři konstruktéři, kteří měli nápad. Kteří už nikdy neobdrželi pozvání do Francie. Jeden zmeškaný hovor s těmihle třemi stál i Pierra doživotní zákaz návštěvy tohoto podniku.
Hlasité předčítání