Norman zabručel: „Myslí si o sobě, že když je pod ochranou obra, je snad něco víc než my?”
Pirátka nejblíž k němu zavrčela: „A co s ní chceš dělat? Vždyť děsně páchne,být tebou ani se jí nedotknu… a stejně,sám říkáš,že je pod ochranou obra.”
Hlas mi zadrhnul v hrdle,snažila jsem se vysvětlit:
„Tam dole je po kolena hnusná voda. Mám od ní mokré a špinavé šaty. Ve vodě jsou obludy,chtěli mi sníst šaty a pak takový něco jako vodní drak. Šplíchal na mě vlny a strhl i mříž! Bylo to strašné…je mi s toho zle.”
Všichni se tomu začali moc smát i Norman,pak se zašklebil a přejel mě zlým pohledem,zabručel:
„Tak se svlíkni. Ukaž, co máš pod těma šatama.”
Sevřelo se mi srdce strachy,rychle jsem řekla: „Nic. Co bych pod nimi měla mít?”
Rozlehl se hlasitý smích kolem mě a Norman se smíchem zahučel:
„Ale to tvoje nic bych rád viděl.”
Ztuhla jsem. Norman se po mně natáhl,chytl mě za výstřih a roztrhl šaty!
Vyjekla jsem hrůzou. Rukama jsem se je pokusila přitisknout k tělu, aby mi nespadly úplně.
Výbuch smíchu tu byl zas a Norman řval smíchy nejvíc.
Ale mě do smíchu vůbec nebylo,zhroutila jsem se k zemi a volala na obra:
„Ínemaku, pomoc!” Křičela jsem a …
7. Těžké procitnutí
Nevím,co se stalo pak?Měla jsem okno a bolela mě hlava.Když jsem procitla,byla jsem pořád na zemi,pod stolem v hnusné hodovní síni v Normanově hradě.Ale už tu nikdo nebyl.Ztěžka jsem vstala a rozhlížela se,byl tu nepořádek,všude se povalovaly prázdné poháry a bylo tu rozlité pití,po stole i po zemi.Rozházené židle a některé rozbité.Šla jsem ke krbu,ve kterém pořád hořel oheň.Sedla jsem si k ohni a ohřívala se,byla mi zima.Vybavovalo se mi,co jsem tu strašného prožila a chtělo se mi brečet.
Pak přišla Normanova dcera a zhrozila se:
,,No tady to zas vypadá!”
Zavolala na služebnictvo a přikázala,aby to tu dali do pořádku:
,, Rychle tu pokliďte,než se otec vzbudí!”
Pak si všimla mě a ušklíbla se:
,,Ty jsi tady?”
Šla ke mě a zakroutila hlavou,s odporem v hlase řekla:
,,Měla by ses hned převléct a hlavně vykoupat!”
Tak jsem unaveně promluvila:,,Čekám tu na obra.”
Ona se na mě zamračila:
,,Jsi normální?Takto kdyby tě viděl,tak padne odporem!”
Přišlo mi to k smíchu,ta představa,že by obr padl a zasmála jsem se:
,,To by byla sranda,že jo?”
Ona na to nestačila ani nic říct,přišel Norman a zařval:
,,Ty k ní raději vůbec nechoď!”
Normanova dcera se na něho otočila a nechápavě se zeptala:
,,A proč bych neměla?Však to znamení už nemá!Je neškodná a kdybych chtěla,tak je už dávno mrtvá!”
Norman na to protivně zabručel:
,,To by ti obr nedaroval a mě taky ne!Ani nevíš,co se tu včera kvůli ní zase stalo!”
Rezavá princezna na to zvedla obočí a pokývla na Normana:,,Tak mluv,řekni mi to!”
Norman ztěžka povzdechl a začal povídat:
,,Trochu jsme se jí tu smáli… No, možná trochu víc,ale ona moc řvala,volala na nás obra,on se tu fakt objevil a hned bylo po legraci!…Všechny vyděsil, tak před ním utekli,obr na mě zařval,abych jí uklidnil a zase zmizel,ale všichni už byli pryč,nevrátili se,…no,aspoň nikoho nezabil,ona se přede mnou schovala pod stůl,tak jsem ji tam nechal,už byla klidná,tak jsem šel raději spát.”
Hlasité předčítání