ČTENÍ NA DOBROU NOC
Jakmile začne člověk po ránu fungovat, jeho hlava dostává zabrat, (pokud se nejedná o jedince, který vědomě pobývá ve své hlavě v přítomném okamžiku). Člověk neví, co dřív hodit za hlavu. Člověk neví, kam dřív skočit. Tak občas někam skočí i bezhlavě. Potom nad tím kroutí hlavou a zapomíná jedno pro druhé. A když se mu z hlavy všechno vykouří, tak má pocit, že má v hlavě prázdno. Den je v plném proudu a z okolních událostí jde člověku hlava kolem. Nestíhá proudy informací ze všech okolních hlav vnímat, zpracovat a nechat si je rozležet ve své hlavě. V dobré víře nastartuje autopilota a snaží se, hlava nehlava, stihnout toho za jediný den co nejvíc. Chvílemi sice neví, kde mu hlava stojí, ale po pár šálcích kávy dá hlavu zase dohromady. Během dne musí člověk několikrát zachovat chladnou hlavu, a pokud se mu to nepodaří, s horkou hlavou jde občas proti zdi, jako by nevěděl, že hlavou zeď neprorazí. A pak se diví, když musí schovávat hlavu do písku, anebo když mu někdo pěkně zhurta „umyje hlavu“. Člověk si na oplátku vyhlédne někoho, komu také zhurta hučí do hlavy, anebo někoho, komu nasadí psí hlavu. Ale protože to nedokáže pustit z hlavy, (pálí ho svědomí), dělá si po zbytek dne těžkou hlavu.
Večer člověk usíná pohlcen únavou, a jeho myšlení už nemá hlavu ani patu. Nejrůznější směsice myšlenek mu vrtají hlavou. A pokud mu z toho denního blázince, z kterého má v hlavě guláš, hlava nepraskne, je spokojený, že usíná jen s mírnou bolestí hlavy. Chudák člověk má hlavu jako střep. Hlavou se mu honí myšlenky na to, jak bude mít zítra zase práce až nad hlavu. Ale nakonec je rád, že má kde hlavu složit, zavře oči a snaží se z hlavy všechno vypustit.
Chudák hlava.
Člověk má hlavu plnou plánů a nápadů, některé sice nemá ze své hlavy, tak je nakonec vděčný, že za ně alespoň nemusí ručit vlastní hlavou. Náhle přichází výpadky v hlavě a člověk upadá do polospánku, ale hlava si postavila hlavu, a konejšivý spánek nepřichází. Spánek nepřichází, ani kdyby se člověk na hlavu stavěl. A tak počítá ovečky, ty zvládnete levou zadní spočítat z hlavy. Nakonec se rozhodne, že nechá starosti koňovi, ten má přece jen větší hlavu, a po vysilujícím myšlenkovém maratonu to jeho zabedněná hlava konečně vzdá, a člověk konečně v dobré víře, že zítra bude mít čistou hlavu, odevzdaně usne.
Ráno se probudí se šokujícím zjištěním, že má hlavu děravou, protože včera na něco důležitého přece jen zapomněl. No může se potom člověk divit, že ho bolí hlava sotva otevřete oči? A než se člověk stačí rozkoukat, hned mu v hlavě straší plno myšlenek ze včerejšího dne, mezi tím si láme hlavu s dnešními úkoly. Venku je sice krásně, ale slunce člověku hned rozpálí hlavu, a když dnes na nic nezapomene, tak je šťastný, že nemá hlavu až tak děravou. Cestou do práce mu v hlavě zní myšlenky na to, jak rád by měl hlavu v oblacích, zasní se, a dívá se nad hlavu na modrou oblohu.
Na okamžik uvolní hlavu.
V tom ale potkáte někoho, kdo má hlavu plnou rozumů, a člověk si hned láme hlavu, protože neví jak se té situace, která mu zamotala hlavu, zbavit. Dozvídá se tolik věcí, že mu to hlava nebere. Člověku stoupne tlak do hlavy a hledá v hlavě výmluvu, vymýšlí strategii úniku. V tom mu bleskne hlavou nápad, uvědomí si, že kolik hlav, tolik rozumů, a na hlavu kolemjdoucího sesypete na oplátku starosti ze své hlavy. Ale kolemjdoucí je hlava mazaná, tak člověku raz dva tři setře máslo na jeho hlavě, a pustí se do něj jako na hlavu padlý. Situace přeroste člověku přes hlavu, a opět má celý den v práci hlavu jako v mlýnici.
Cestou z práce je všude hlava na hlavě, a tak se člověk těší, až si doma uvolní hlavu napěchovanou jak balón. Jenomže večer už jeho hlava nic neunese, a tak si dá sklenku na uklidnění, hlavu mu za to přece nikdo neutrhne. Nalije si do hlavy trochu toho lahodného moku, a v tichosti kroutí hlavou nad tím, jak je skvělé mít konečně prázdnou hlavu. Zamotá se mu hlava, a tak jdete raději spát, a je mu úplně jedno, že má v hlavě motolici. A člověku se zdá sen o tom, jak hravě to po ránu ve své hlavě zařídí, aby ho čekal klidný, ničím nerušený, v přítomném okamžiku prožitý den. Ale ráno, sotva otevře oči, slyší z dáli hlas: Ty ses snad zbláznil, člověče, můžeš mi říct, kde jsi včera ztratil hlavu, že jsi dnes zaspal do práce? Člověk otevře oči, a jiná, do ruda rozpálená hlava nad ním kroutí hlavou. A tak to jde stále dokola, dokud se z toho člověku nezamotá hlava, a dokud si na své nevědomosti nesrazí hlavu. Ale to by musel být člověk na hlavu padlý, aby na to jednoho krásného dne vlastní hlavou nepřišel.
Stojí ti to za to, člověče, mít ve dne v noci hlavu jako nafouknutý balón?
Hlasité předčítání
