Zlata Máme tady druhýho mužskýho. Ten je můj. Svalnatej. Ahoj miláčku.
Hrobník Co tady děláte?
Zlata My jsme si vás přáli, abyste nás vojel. Tady ty dvě sochy nám vás pomohly vzkřísit. Hned nato omdlí.
Baletka Co to máte v tomhle pytlíku?
Hrobník To mám na povzbuzení, když kopu hrob. Je to silný, beru jen jeden. Kolik toho snědly? A jak to, že vás viděly?
Alchymista To bude těmi medvídky. Ty nás taky vidíš. No tak vykopej ještě dva hroby, nebo budeš mít problém.
Baletka Nestraš, strašidlo. Dej je tady nahoru a ony se prospí. Nic jim nebude. Hrobník narovná rakev, položí na ní víko a odtáhne jí dozadu. Pak zvedne děvčata na katafalk. Dopředu Zlatu a dozadu Terezu. Tereza se sesune za katafalk a nalíčí se na bílo jako duch.
Hrobník Já musím do města, tak je nechte a ne, že je vystrašíte až se probudí. Odejde.
Baletka Nejsme strašidla. Jasně, budeme jako putičky.
Alchymista Chová se k nám, jako bychom tady byli hlídači. Ještě, že neřekl, že kdyby někdo přišel, tak štěkejte. Ozve se zavytí. Asi takhle.
Baletka Mně to nevadí, stejně nemáme co na práci. Takhle si připadám, trochu užitečné.
Alchymista Užitečné strašidlo.
Baletka Nejsem strašidlo, ale duch.
Alchymista Bezpohlavní duch.
Baletka Vlastně zjevení.
Alchymista Bezpohlavní zjevení.
Baletka To musíš být pořád nepříjemné?
Alchymista Co je to putička? Taky jú klíč?
Baletka To ne, řekne se to anglicky bitch.
Alchymista Bitch je fena. Vstoupí Řehoř a Vlasta s rakví bez dna. Duchové si sednou na podstavce, světlo nad nimi zhasne.
Řehoř No jo, je tam, koukej.
Vlasta To není on. Teď jsou tady dvě holky.
Řehoř To je jedno, bafneme jednu a jdem.
Baletka Musíme jim v tom zabránit.
Alchymista Nech je, není to naše vina.
Vlasta Musíme nejdřív najít podlahu. Odejde do skladu a přinese dno. Otevřou rakev.
Řehoř Kladivo mám, ale chtělo by to nějaký hřebíky.
Vlasta Vzadu je jich pár. Vezmi je a já skočím koupit víc, počkej tady. Odejde. Řehoř najde gumové medvídky a pár si jich dá. Potom donese hřebíky.
Řehoř Prej pár, dva a půl páru. Dá dno do rakve, a vleze si do ní, zatluče hřebíky. Hřebíky. Hahaha. Na světě je krásně. Celej život přemýšlím, pod jakým úhlem mám na hnůj házet králičí bobky. Hahaha. Našel jsem na paneláku ponožky a byly mi malý. Hahaha. Vykleštěný kocour je ve vaně, močí. Tlačí plnou silou, vyvaluje oči. Hahaha. Pak si v rakvi lehne a usne.
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit absurdní duchařskou komedii s hluboce lidským tématem ztráty a truchlení je velmi originální a nosný. Přechod z bláznivého prvního dějství do dojemného druhého aktu ukazuje tvou odvahu experimentovat se žánry a překvapit diváka. Zápletka se společným snem a následnou seancí funguje skvěle jako most k silné pointě.
Atmosféra – ★★★★☆
V první polovině se ti daří budovat odlehčenou, až groteskní náladu plnou situačního humoru, která diváka spolehlivě pobaví. Druhá polovina naopak velmi citlivě vtáhne do melancholické atmosféry a závěrečné setkání s maminkami nese silný emoční náboj. Tento ostrý kontrast nálad je divadelně velmi vděčný, i když na jevišti bude vyžadovat opatrnou režii, aby nepůsobil příliš křečovitě.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají svižné tempo a dobře posouvají děj, nicméně používání moderního slangu u některých postav působí místy trochu strojeně a nepřirozeně. Z hlediska formátu scénáře by textu velmi prospělo grafické oddělení scénických poznámek od samotných promluv (např. kurzívou či do závorek), což by výrazně usnadnilo čtení i orientaci herců. Pravopisné a stylistické drobnosti se v textu sice najdou, ale plynulosti vyprávění to nijak zásadně nebrání.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a ambiciózní divadelní text, který v sobě skrývá obrovský potenciál díky nečekanému propojení komedie a dramatu. Přestože by scénář snesl ještě drobnou textovou a formální péči, tvá schopnost vyvolat smích i dojetí je obdivuhodná. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro pointu a vedení příběhu k silnému katarznímu závěru!