*BLEM!*
Dveře povolily a rozlétly se do místnosti.
Asher opět poslal do chodby dva výstřely z brokovnice. Stěna naproti jeho bytu vypadala jako po válečném konfliktu.
Nehodlal se nechat zastřelit vyšinutou feťačkou. Vyrazil k další obranné linii, k propojovacím dveřím od svého vedlejšího bytu.
Vanessa zaslechla šrumec a využila chvíle nepozornosti, aby proklouzla dovnitř. Lehla si za jedno z křesel. Asher mezitím zmizel za dveřmi.
Pohladila svůj zlatý křížek u krku, už se to blíží.
„Vo co ti jde? Můžeme se domluvit, slyšíš!?“ houkl zadýchaný Ash přebíjeje svou brokovnici.
Vanessa místo odpovědi vypálila kulku do zdi oddělující oba byty. Monstrózní kalibr si hravě poradil s tenkou příčkou a skončil někde ve vedlejší místnosti.
Asher polkl naprázdno.
„Chceš další dávku?! Můžu tě doživotně zásobit! Všechno grátis!“ křičel zoufale.
Mstitelka na své cestě za vykoupením se pobaveně usmála. Ledabyle zkontrolovala zásobník. Odhadem zbývalo něco přes deset ran, nemusela příliš šetřit.
*BLEM! BLEM!*
Stěnou prošly další dva výstřely. Drogový boss pohotově opětoval palbu a zasypal zeď sprškou broků. Příčka se začala drolit jako po útoku bouracím kladivem.
Vanessa podle výstřelů z brokovnice odhadla Asherovu polohu a poslala do onoho místa další tři rány naslepo.
„Aaa! Do hajzlu s tebou, ty krávo b…,“ nedokončil Ash, protože Vanessa do vytipované oblasti začala pálit hlava nehlava.
Ohlušující rány trhaly její sluch i přes špunty v uších. Vystřílela téměř celý zbytek zásobníku.
Palba utichla.
Opatrně nakoukla do vedlejší místnosti skrze jednu z děr. Mezi kusy nábytku se rozlévala rudá louže. Zahlédla bezvládnou lidskou paži.
V dálce najednou zaslechla přibližující se sirénu. Ještě musela své dílo dokončit. Bleskově sundala batoh a vytáhla menší kanystr s benzínem.
Ve spěchu rozlila benzín na nábytek, programovací kolonu a velký chladicí zásobník s nanoboty.
Stále se však nedostavoval pocit zadostiučinění. Vztekle shodila kolonu ze stolu a rozkopala ji v hromadu šrotu. Otevřela chladicí zásobník a vylila několik termosek s nanobotickým roztokem na podlahu. Nakonec si to vyřídila i s Asherovým osobním počítačem, jehož osud nebyl nepodobný osudu programovací kolony.
Zhluboka dýchala, konečně měla svůj pocit odplaty. Vyběhla do chodby a zapálila benzínovou cestičku.
Siréna byla již někde před domem. Odhodila zbraň někam na schodiště, poslušně si lehla na břicho, složila ruce za hlavou a vyčkávala.
***
Když se před ní otevřela vrata budovy, kde měla skončit na neurčito, usmála se. Tak tady patřím, pomyslela si, jakmile zahlédla povědomou zdravotní sestru. Jako by se vracela na staré známé místo.
Kvůli těžké závislosti na droze, ze které lidi běžně šíleli, byla prohlášena za nepříčetnou. U soudu vyfasovala léčbu ve střeženém blázinci, kam postupně mířilo mnoho uživatelů nadčasového tripu.
Vanessa cítila, jak jí z ramenou spadl ohromný kámen, přestože se za ní zavíraly dveře nezáviděníhodného místa. Uchopila svůj zlatý křížek. Tohle byl její osud.
***
Doslov
Osm dlouhých let nechala ve cvokárně. Zanedlouho to bude půlrok, co opět okusila čerstvý vzduch.
…nepředstavuje riziko pro společnost, vysoká pravděpodobnost resocializace.
Tato kouzelná slova, jež přistála v jejím psychologickém posudku, otevřela dveře léčebny do světa, který již nepoznávala.
Zlatý křížek se jí opět houpal na krku. V léčebně už málem zapomněla, jak vlastně vypadal. Bylo to tak dávno, kdy musela odevzdat svůj jediný osobní majetek, na kterém jí záleželo.
Hlasité předčítání
