Poezie v próze

Zrádné jablko 2, cesta z hlubin – KONEC JE ZÁROVEŇ ZAČÁTKEM!

Zrádné jablko 2, cesta z hlubin – KONEC JE ZÁROVEŇ ZAČÁTKEM!

 

 

Noc se proměnila v den, dívka nastupuje do vlaku, v něm staletý umrlec, zástupkyně a reportér. Cítí, jak běhá ji mráz po zádech, odchází na nádraží, avšak veliká křeč tuto dívku náhle zdrží, již není cesty zpět, zdá se hned.

Průvodčí přichází, jízdenku mu podává, ptá se ho, proč druhou šanci nedává, jeho odpověď zní – již je pozdě, neuvidíš sníh.

V tom zatažená obloha, pořád myslíc na Boha, zástupkyně slzy roní, platné  to však vůbec není.

Náhle přistoupí k ní onen umrlec, jeho otázka zní, zda smí přisednout, dívka kývne, mrtvola noviny rozloží.

Pojímá podezření čím dál tím více, trochu má ze strachu stažené plíce. Umrlec žlutý je jak starověký hermelín, jeho tělo samá bradavice pokrývá, na ní se ale vůbec nedívá. Noviny, co v ruce svírá, jakoby pohltila zemská díra, jest to kniha jejích hříchů.

Ptá se ho na svou zastávku, on neustále do četby své oči upírá, odpoví, že zanedlouho již ji uvítá.

Dlouho netrvá, rozhlas hlásí nový směr, objevila se překážka, hříšnice se modlí, zástupkyně vykulí oči a náhle znervózní, vůbec se nehýbá. Vlak, ač byl spěšný, zpomaluje, nic ve svých představách si však nemaluje. Rozběhne se k východu, lidé z druhé strany dveře otevřou, možná na ni zanevřou. U dveří je spousta klíčů, neví, který je ten pravý, prosí o radu. Všichni volají jeden přes druhého, ať zkusí ten zelený. Dívka poznává psycholožku z PP poradny. Zmáčkne ho, avšak nic se nestane, chtěli, ať tam s nimi zůstane. Avšak nic nevzdává, vyběhne ke strojvedoucímu do kabiny, na sobě má druhých viny. Ptá se ho, zda pustit ji smí, průvodčí na to, zda sama tam je, odpovídá, že s BOHEM. Další otázka přijde ihned za ní: Kam vlastně jedete?, zvučně tichem zazní. Pohotově odpovídá – do špatného vlaku jsem nastoupila. Průvodčímu koutkem zacuká, dveře také otevírá, tak snad tady, odvětí. Postavena schodům přímo, strojvedoucí řekne, aby otočena byla, jinak hlavou dolů poletí. Poslechne, on řekne ji poprvé – nic se neděje.

Míří k nebeskému vlaku, cestou na ni volá a radí, jak svého problému má se zbavit. Ona však neposlouchá, velkou láskou poháněna, myslíc na svou matičku, na nebe úplně zapomněla. Jakmile vykoná svou potřebu, jdouc na Veleslavínské nádraží, průvodčí z druhé strany ji náhle zdrží. Hlasem plným jedu ptá se – Kam jedete? To už ona nevydrží, vznešenou myšlenku své hlavy náhle zmanipuluje a mírně pohoršeně mu odpoví – Já jsem sem teď přijela! Ten nic netušíc o její dobrosrdečnosti, odchází se slovy – Tak to jo, přeji hezký den. Opět na maminku myslela, avšak byla kyselá. A tak mezi nebem a zemí zůstala.

 

 

 

 

 

Stalo se následujícího roku

 

 

Vše bylo v pořádku, jak jen nejvíce se mohlo zdát, až na pár duševních zvratů, které by spousta lidí mohla postrádat.

 

 

 

 

Jak to bylo dál…

 

Z počátku vše opravdu nadějně vypadalo, 3. ročník začal a Tereza se těšila na spoustu nových středoškolských zážitků. Ani omylem netušila, že tentokrát přijde opět na pifku.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Tereza Novotná

Dobrý den! :-) Jmenuji se Tereza Novotná, je mi 31 kalendářních let, avšak ,,trpím” lehkou oligofrenií (nejnižší stupeň mentální retardace, tedy můj psychický věk jest na rozmezí 9 - 12 let). Pokud Vás zajímá, jak smýšlí, tvoří a píší “retardi”, můžete si zde přečíst některé z mých děl! :-) Přeji příjemnou zábavu! :-)

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 9 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Oni mi ukradli hvězdy. Pozdě jsem k nim svou ruku vztáhla. Všichni pocházíme z padlých hvězd, ale...
je večer je noc je doba kdy se to přestává sledovat alespoň do chvíle kdy nádherná osoba řekne t...
[audio mp3="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploads/2017/02/Co-chcete-slyšet.mp3"][/audi...
Zlý   Pro city své lásky Zanedbal povinnosti soužití Nedali mu najíst Brečel, až se stromy ...
Mému příteli   Napadla mě velká slova chtěl jsem z malíře pokojů udělat Picassa z ...
V hloubce noci je v mojí blízkosti ukryté poslední světlo lampy. Je jediné, které se ještě ne...
STÁLE zataženo, stále pusto, čím dál větší zima a moře hluboké, temné a tak nějak cizí.Tent...
Prokazatelně opilý   Prokazatelně se neznáš A divíš se druhým Když se neumí rozhodnout...
Ve vzdáleném koutě seděla a přála si být blíž. Byť ve víru dění, izolovaná od vnějšího, ...
Vlastní tvář již v zrcadle nepoznávám. To nejsem já. Mezi mnou a démony jen tenká zeď z křeh...
Naučil bych stromy chodit   Naučil bych stromy chodit, vařit si, starat se o sebe, milovat se. ...
Byla si mi postěžovat Eva, že je vystavována domácímu násilí. Adam ji údajně mlátí kvůli kde...
  Žaluji na politiky, kteří si z nás dělají legraci Žaluji na předsedu vlády, který se ...
Dávat radu   Nabádám tě prohraj, nebo zemřeš. Když prohraješ, ušetřím tě. Výhra znamen...
Obrazárna   Najednou vkročím růžový sad hřejivé mládí s okružní jízdou na Mont ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V hloubce noci je v mojí blízkosti ukryté poslední světlo lampy. Je jediné, které se ještě ne...
Zlý   Pro city své lásky Zanedbal povinnosti soužití Nedali mu najíst Brečel, až se stromy ...
Pod nohama sul Ve sluchatkach jazz V ustech kour Prstech se droli tabak Hlava sklonena k zemi Telo v...
Mému příteli   Napadla mě velká slova chtěl jsem z malíře pokojů udělat Picassa z ...
[audio mp3="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploads/2017/02/Co-chcete-slyšet.mp3"][/audi...
Naučil bych stromy chodit   Naučil bych stromy chodit, vařit si, starat se o sebe, milovat se. ...
  Žaluji na politiky, kteří si z nás dělají legraci Žaluji na předsedu vlády, který se ...
Chceme-li Boha poznat, musíme se Ho napřed zříct. S. N. LAZAREV Chceme-li se Boha zříct, mus...
Dávat radu   Nabádám tě prohraj, nebo zemřeš. Když prohraješ, ušetřím tě. Výhra znamen...
Ve vzdáleném koutě seděla a přála si být blíž. Byť ve víru dění, izolovaná od vnějšího, ...
je večer je noc je doba kdy se to přestává sledovat alespoň do chvíle kdy nádherná osoba řekne t...
Věčné vlny se tříští o lidské haraburdí a slané duše přisedají ke stolům. S kolika podobn...
Nápad   Mám nápad- zamiluju se a budu šťastnej jako králík, kterej dostane mrkev ...
Je mlha. Bílé čepičky vln dnes chytá vítr a příď lodě, ten pyj techniky zaražený v kl...
Obvyklá   S obvyklou obvyklostí je obvyklé nehledat obvyklosti s navyklým zlozvykem odpoutáváš...
0