Všudy jest plno lidí, však nikde nenalézá se lidskost.
Hromady masa se vrší v bezduchém roji, leč pod kůží skryta jest jen bída, nikde téměř žádná kost, jež by řád světa držela.
Lidé tito upírají zrak svůj přímo do chřtánu záhuby.
Dravostí zběsilou zuby jejich rvou kusy krvavého masa a nedej Bůh, abyste jim ono sousto od hnilobných úst odebrali!
Člověče nebezpečný, měj se na pozoru a pamatuj, že nežiješ věčně.
Tvá dravost jest jedem, věcí věru nebezpečnou.
Střez se: tvá hamižnost jest pastí, do níž jsi sám vklouzl.
Tvé vlastní stíny, ty černé stvůry tvého nitra, tě zaživa požírají.
Chtíč, moc a klamná dokonalost.
Odhoď tu masku! Jsi mi člověkem rovným, nejsi víc než pouhý červ, jenž v prachu se svíjí.
Parazituješ na tomto světě, jiné druhy vyvražďuješ, neb hladovíš po tom, by se ti vesmír klaněl.
Však nadejde čas, kdy v zapomnění vše zanikne.
Žij tedy, užívej si hodů svých, leč nikdy nezapomeň:
Staneš se pouhou potravou pro tuto hladovou zem.
Hlasité předčítání