Ale to neměl po mě vůbec chtít! Vstala jsem,obr se na mě mračil,bylo mi za těžko se omlouvat,za co vlastně?Řekla jsem:,, Ínemaku,proč se mám omlouvat,vždyť se nic nestalo,byla to jen legrace,aby tu nebylo tak smutno a jestli si myslíš, že se něco stalo, tak je to tvoje vina!Neměl jsi nám dávat takový nesmyslný příkazy!” Obr na mě zařval:,,Tak ty mě neposlechneš,chceš snad abych tě hodil zase do té propasti?!“ ,,Jo chci!“Řekla jsem obrovi a on se tak šíleně rozčílil,až hřměl!Chytl mě a zmizel se mnou k železnému mostu, prošel ho i se mnou v náručí,pak do brány zapomnění až k černé propasti! Naklonil mě nad ni a řekl:,,Tak co,omluvíš se a odprosíš,nebo tě tam mám zase hodit?“
Dívali jsme se zase na sebe a já se rozhodla,že se neomluvím!Byla to tak napínavá chvíle,že jsem se s toho musela probudit!Pak jsem přemýšlela,jak se asi rozhodne obr,hodí mě tam příště,když se neomluvím,nebo co udělá?
Hlasité předčítání
