Vzducholoď

Drama

Četba díla zabere cca 16 min.

Dokázal to. Prodral se až do kokpitu.

„Co se děje, pane?“ vyrazil ze sebe.

„Nemůžu popadnout dech, chlape!“ vysoukal ze sebe kapitán a držel se za hruď.

„Přitáhněte knipl!“ zaječel Frank, protože si všiml, že začínají mířit proti komínu nedaleké fabriky.

„Nemůžu dýchat!“ tlačil ze sebe Olaf.

„Rozepněte si košili! No tak!“

„Nemůžu!“ řekl z posledního a svalil se bezvládně v židli. Jeho ruka sjela z kniplu a vzducholoď se řítila do záhuby.

Vzal kapitána pod pažemi a položil ho na zem. Zkusil mu nahmatat pulz. Žádný necítil. Komín se blížil. Nebyl čas na to začít s oživováním. Posadil se na židli a chopil se pilotování. Nejprve obezřetně přitáhnul. Zvýšil výkon motorů. Zatřáslo to s celým kokpitem. Sedmnáctka se opět probrala. Začali stoupat. Nasadil si sluchátka.

„Co se děje?!“ uslyšel pronikavý hlas přicházející z řízení letového provozu.

„Kapitán má infarkt!“

„Okamžitě s tím přistaňte!“ řvali.

„Nemůžu!“

„A proč?! Okamžitě přistaňte!“

„Nevím jak! Navíc to má kapitán už dávno za sebou!“ pohlédl na ležícího pilota, který začínal blednout. Jeho bílý knír ochabl stejně jako jeho ruce. Modré nebeské oči prázdně sledovaly Frankovo počínání. Sundal si sluchátka, přistoupil k němu a zavřel mu víčka. Všiml si čepice ležící vedle něj. Na chvíli se na ni podíval. Trochu se v téhle nelítostné situaci přece jen pousmál. Nasadil si ji a ucítil nové vzrušení. Posadil se za knipl a letěl na východ. Slunce měl před sebou. Nasadil si sluneční brýle, které ležely na palubovce.

Zhluboka se nadechnul, jak mu to jen bylo vlastní. Třásl se vzrušením a zároveň dojetím. Začal se mu plnit sen. Stal se pilotem. Pilotem, který stroj uměl ovládat, ale ani za mák netušil, jak se s tím přistává.

Byla to největší vzducholoď na světě a on si nemohl dovolit ji jen tak pohřbít.

„Za chvíli k nám dorazí pilot. Bude vás navádět k přistání! Rozumíte?!“

„Rozumím!“ řekl Frank.

Změnil kurz, ale podvědomě se vůbec nechystal na to, aby mohl přistát na letišti. Nabíral sebevědomě výšku. Kochal se pohledem na celý ten malý svět pod ním. Na lesy a louky. Na vesnice. Na města, vlaky a mosty.

„Ty se nevrátíš,“ zaznělo a vytrhlo jej ze zasnění.

„Cože?“ vyhrkl ze sebe.

„Ty už se nevrátíš. Byls příliš zbrklý. Příliš moc jsi se snažil prosadit svou. Riskoval jsi mnoho životů jen kvůli vlastnímu úspěchu. Už se nevrátíš,“ zněl hlas od kapitána, který ležel na zemi.

Frank se na něj otočil. Ležel pořád na stejném místě. Jen hlavu měl zvednutou. Mrtvýma očima sledoval Franka. Pusa se mu pohybovala. Stále opakovala, že se kvůli vlastní sobeckosti už nevrátí.

„Motory fungují skvěle,“ otočil se pilot Frank v kapitánské čepici a leteckých brýlích a kniplem naváděl vzducholoď vstříc oblakům, které se objevily před ním. Chtěl vědět, jak budou vypadat ze shora. Z odložených sluchátek se ozýval hlas, který žadonil o odpověď.

Nejprve zakuckal motor číslo pět. Na přístrojové desce se objevila chybová hláška. Systémy začaly řvát. Frank věděl, co se s motorem stalo. Byla to jeho zbrklost. Nechtěl přiznat vlastní chybu, a tak neprohlédl ostatní motory. Pětka oněměla. A přidala se dvojka. Jednička, trojka, dvanáctka, sedmnáctka. Jeden motor za druhým přestával burácet. Až na šestku umírali jeden po druhém jako ryby na souši.