Když jsem se probrala, ležela jsem ve věži, na obří posteli. Už jsem nebyla spoutaná. Obr tu nebyl. Nejspíš mě jen odnesl do věže a šel zpátky na oslavu. A já jsem chtěla vstát. Chtěla jsem zmizet, ale nešlo mi se pohnout, připadala jsem si, jako chromá,všechno mě bolelo. Cítila jsem, jak se mi to hnusné pití rozlévá v těle. Cítila jsem se slabá a zmatená.
A pak se u mě objevil On. Ohyn! Řekl:,,Jsem tu pro tebe a nemusíš se bát, obr se tu už neukáže,je opilý a spí na trůnu!“
Ohyn si ke mně lehl a objal mě, zeptal se :,Jak ti je,? Jsi ráda, že jsem za tebou přišel, po tak dlouhé době?“
Kývla jsem a rozbrečela se! Ohyn je ten, o kterém jsem snila. On je ten, kterého jsem si tak dlouhý čas přála a teď se mi splnilo moje přání!
Ohyn mě uklidňoval a říkal, že se nemusím bát, je tu se mnou a zůstane tu k vůli mě tak dlouho,jak budu chtít a pak mě i odnese domů! Nebo chci snad domů hned?
,,Ne, nechci domů vůbec, když jsi tu se mnou, přeju si zastavit čas a být tu takto s tebou na věky!“
To, co jsem Ohynovi řekla, ho moc potěšilo a naše objetí jakoby nemělo konce…
Ráno bylo moc těžký probudit se do všednosti bez Ohyna! Nic se mi nechtělo, jen se vrátit do toho snu, k Ohynovi. Doma to bylo rušné a otravné, den mi připadal nekonečně protivný, při psaní snu do deníčku jsem dřímala, pak mě ale probralo něco, čeho jsem se děsila,co udělá obr až zjistí,že byl za mnou Ohyn? Ale i tak jsem šla spát dřív než obvykle.
Obr v akci
Když mě obr zase odnesl do věže ve svém temném hradě, usadil mě ke stolu, k plnému poháru nedobrého pití! Tvářil se trochu legračně a unaveně, dal mi pusu na čelo a poručil,abych vypila pití!On šel odpočívat do své obří postele a zavrčel na mě, až dopiju pohár, abych šla pak za ním odpočívat! Za chvíli obr začal strašlivě nahlas chrápat a tak jsem šla vylít pití do kašny za závěs a pak jsem šla ke kukátku a rozhlížela se v něm do Temnoviště. Obloha byla podivně fialovo-oranžová,místy se hrnuly šedivý mračna ze kterých se kouřilo a z kukátka jsem viděla, jak se k nám blíží vojsko neznámých příšer, skrz ty šedé kouřové mraky! Vykřikla jsem hrůzou a probudila obra. Obr, šel za mnou ke kukátku se podívat,co mě tak moc vyděsilo, byl ještě stále trochu splihlý po oslavě, ale když zahlédl v kukátku,to co já,tak se vzpamatoval a upozornil mě, ať se dívám. Zjevně šel do akce. Věděla jsem, že to nebude asi moc hezká podívaná.
Obr vyjednával s velitelem těch příšer, a po chvilce jich většinu zničil pouhým mávnutím ruky. Dupl tak silně, až se věž otřásla, a zničil přední řady. Pak mávl a všechny příšery zmizely zpátky do mračna. Obr se vrátil do věže a já se ho chtěla zeptat, proč to udělal. Než jsem ale stihla něco říct, zarazil mě a usedl ke stolu. Začal hodně pít a jíst, snědl i vypil všechno, co měl na stole, jeho tvář byla nepřístupná, a já jsem věděla, že se zase nic nedozvím.
Hlasité předčítání
